ʻurf (Islam)
ʻurf – zvykové právo (též ʻadát). V jednotlivých regionech „světa islámu“ bylo pevně zakořeněné již od předislámských časů (džáhilíja), v mnohém přetrvalo příchod nového náboženství a udržuje se dodnes. V přístupu k němu sehrál klíčovou roli imám Abú Hanífa (fiqh), zakladatel nejstaršího a dnes nejvíce rozšířeného právního směru (madhhab), který zastával názor, že zvykové právo je zcela legitimní, pokud není výslovně ve sporu se šaríʻou. K tomuto tolerantnímu postoji jej přivedla vlastní obchodní praxe, kdy pravidelně zjišťoval, že řada otázek ekonomické povahy (ekonomie) není islámským právem dostatečně řešena, takže se sám začal zabývat formulací „islámských“ zásad pro uzavírání smluv. Zvykové právo se uplatňuje kromě obchodu též při udržování pořádku v komunitě, svatebních či pohřebních obřadech (smrt a pohřební obřady) aj. Velkou ránu mu v poslední době zasadil především rozvoj moderních informačních technologií (internet), které zmenšují vzdálenosti a v mnohém „nivelizují“ islámskou společnost a civilizaci.
Dále k tématu
- Bezoušková, Lenka. Islámské rodinné právo se zaměřením na právo manželské. Praha: Leges, 2013;
- Osina, Petr. Základy islámského práva. Praha: Leges, 2012;
- Philips, Abu Ameenah Bilal. Vývoj islámské právní vědy. Přel. Robert Hýsek. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2024;
- Potměšil, Jan. Šaríʻa: Úvod do islámského práva. Praha: Grada, 2012.