ekonomie (Islam)
ekonomie – disciplína, jejíž „islámská podoba“ výrazně formovala a dosud formuje fungování obce věřících (umma). Islám se zrodil v beduínském prostředí staré Arábie (džáhilíja), v oáze Mekka, která byla zároveň významnou křižovatkou karavanních cest, prorok Muhammad byl profesí obchodník, a všechny tyto faktory se odrazily i na náboženství, které hlásal – islámu. Islám rozhodně neprosazuje sociální rovnost (pouze rovnost lidí před Bohem), ale naopak podporuje podnikání a obchod. Tedy i v tomto směru zastává „střední cestu“ (viz etika), čili cestu uměřenosti a vyhýbání se extrémům na obou stranách: na jedné straně odsuzuje odvracení se od tohoto světa (askeze) a všeho, co s ním člověka spojuje (tedy i vlastnictví), ovšem na druhou stranu odsuzuje rovněž tak dravé podnikání, kde se uplatňuje pouze a jedině právo silnějšího, což vede ke zvůli, nespravedlnosti a ožebračování těch chudších.
Na poctivost a dodržování pravidel při obchodování s velkou naléhavostí apelují mj. verše 1–6 súry 83 (Korán) příznačně nazvané Zkracující míru: „Běda těm, kdo míru zkracují, kteří – když jim je měřeno – plnou míru od lidí žádají, však když pro druhé měří či váží, ztrátu jim působí! Což si myslí, že nebudou vzkříšeni pro den nesmírný, pro den, kdy lidé před Pána vesmíru předstoupí?“ Islámské zjevení stanovilo v hrubých rysech rámec pro obchod a z těchto kusých zlomků a úryvků z Tradice (sunna) se současní muslimští učenci (ʻulamáʼ) pokoušejí odvozovat ekonomické zásady moderní společnosti, jež se zabývají mnohými fenomény, které muslimům v době Prorokově nebyly a ani nemohly být známy. „Islámská ekonomie“ tak představuje v současném muslimském světě nejen frekventované téma diskurzu učenců, ale též zcela praktickou záležitost každodenního života. Nejznámějším islámským ustanovením (viz šaríʻa) ekonomické povahy je bezesporu zákaz lichvy (ribá). Lichvou se však myslí nejen nepřiměřeně vysoký úrok, ale jakákoliv půjčka na úrok a v širším smyslu též jakákoliv nespravedlivá (tedy neekvivalentní) směna zboží, která poškozuje jednu stranu obchodu. Muslimské autority se zde opírají o verš 2:275–276: „... Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotykem. A to proto, že říkali: ‚Vždyť prodávání je podobné lichvě!‘ Bůh však dovolil prodávání a zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno to, čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě, ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní. Bůh zničí lichvu, avšak zúročí almužny. Bůh nemiluje žádného nevěřícího hříšného...“
Striktní dodržování zákazu úroku by ovšem vedlo k zamezení vzniku bankovního kapitálu. Středověká i zcela moderní praxe podnikatelských kruhů směřovala k vypracování řady postupů, jak dodržet literu zákona, ale v praxi obejít smysl daného ustanovení. Ve středověku vznikaly sbírky hijal (pl. od híla, neboli lest, trik, právní klička apod.), které velmi kvalifikovaně naváděly čtenáře, jak postupovat, chtěl-li dosáhnout zisku, avšak zároveň se obával, že bude nařčen z lichvy. Obdobným způsobem postupuje i celá řada moderních ekonomických fatew (fatwa), jejichž smysl je však obdodný: tedy smířit ustanovení Božího řádu s potřebami moderní doby. Zejména v posledních letech vzniklo množství islámských bezúročných bank, které svým vkladatelům namísto úroku nabízejí podíl na zisku z investic, v nichž má banka účast a využívají při tom středověké koncepty islámského obchodního práva, jako jsou kupříkladu murábaha (obchodní přirážka) či mudáraba (obchodní partnerství). Islámské právo se staví velmi negativně i k některým dalším fenoménům současné ekonomické praxe, jako jsou pojištění (které z muslimského pohledu narušuje svrchovanost Božích úradků) nebo opce. Samostatnou kapitolu představuje zákaz staroarabské losovací hry majsir (2:219; 5:91), který vedl ve svém důsledku k islámskému odmítnutí jakéhokoliv hazardu, sázek či spekulativních dohod (toto je mj. další z argumentů bránící v islámském světě rozvoji pojišťovnictví).
Dále k tématu
- Al-Qaradáwí, Júsuf. Povolené a zakázané v Islámu. Přel. Robert Hýsek. Praha: Muslimská obec Praze, 2004;
- Hrdličková, Ivana. Islámské finance jako alternativa. Praha: A.M.S trading, 2013;
- Maitah, Mansoor. Politická a ekonomická kultura islámu na Blízkém východě. Praha: Wolters Kluwer, 2010;
- Nosek, Lukáš. „Za spravedlivou společnost: Islámské bankovnictví není zdaleka jen záležitostí muslimů.“ Dingir 23, č. 1 (2020);
- Volejníková, Jolana. „Etická východiska islámského bankovnictví.“ E+M. Ekonomie a Management 5, č. 3 (2002): 16-19;
- Weberová Babulíková, Gabriela. Islámská ekonomie a bankovnictví. Praha: Dar Ibn Rushd, 2001;
- Tureček, Břetislav. Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel. Praha: Knižní klub, 2007.