Markión ze Sinópy (JKI-K)
Markión ze Sinópy (asi 85-160) Zakl. raně kř. hnutí markiónovců. Pocházel z Malé Asie, kol. 140 působil v Římě. Založil vlastní církev vyznačující se přísnou askezí. Odmítal Starý zákon a z dobové kř. tradice uznával pouze upravené Lukášovo evangelium a některé Pavlovy listy. Vycházel z přesvědčení, blízkého gnózi, že sz. „spravedlivý bůh“ byl pouze démiurgem, kdežto pravým zdrojem spásy je teprve „neznámý bůh“ zvěstovaný Ježíšem Kristem. M. učení vyvolalo ostrou polemiku, v níž se angažoval zejm. Tertullian (Adversus Marcionem). Programové odmítání žid. složky křesťanství, jež se projevilo v M. výběru závazných textů, zřejmě nepřímo uspíšilo kanonizaci Nového zákona. Zatímco na Západě zanikla M. církev již ve 3. stol., na Východě (zejm. v Sýrii a Arménii) přežívala až do 5. století.