Merhaut Boris
Merhaut Boris
v Praze
v Jindřichově Hradci
Unitář, jógin, hlubinný (či transpersonální) ekolog, popularizátor jógy, hnutí Nového věku (New Age) a alternativních životních stylů. Po odchodu z Orientálního ústavu Akademie věd z politických důvodů roku 1972 pracoval jako překladatel, publicista, psycholog a v dalších zaměstnáních. V mládí byl ve styku s Květoslavem Minaříkem (1908–1974) a Rámakrišnovou misí. Později se ve skupině Stanislava Grofa (* 1931) účastnil experimentů s psychotropními látkami. Je autorem řady akademických indologických článků, spoluautorem odborných publikací. Spolu s jóginkou Miladou Bartoňovou (1917–2008) uspořádal knihu Jóga: od staré Indie k dnešku (1971), která byla hojně čtena, opisována a šířena příznivci jógy v době vlády komunistické strany. Tehdy také pořádal neoficiální setkání s přáteli jógy v chalupě v osadě Budínek U Dobříše. S manželkou Eliškou Merhautovou (*1922) publikoval od začátku devadesátých let překlady Chalíla Džibrána. V poslední části života manželé Merhautovi iniciovali vznik „školy životních nauk“ Kastálie v Horním Bolíkově u Telče (okr. Jindřichův Hradec).