Te Deum (JKI-K)
Te Deum (z lat. Te Deum laudamus – Tebe, Bože, chválíme) V římkat. církvi hymnus k poctě Boha Otce a Syna v rytmizované próze. Od 9. stol. přisuzuje tradice jeho autorství Ambrožovi nebo Augustinovi, ale toto vysvětlení neobstojí před věd. kritikou. Jako původce se uvádí nejspíše Niceta (z. asi 414). Užití T.D. v liturgii je dosvědčeno v pravidlech Caesarea z Arles (z. asi 542) a v řeholi Benedikta z Nursie. Dodnes zůstal hymnus součástí breviářových hodinek (hodinka četby) v sváteční dny. T.D. bylo často zhudebňováno, proslulá je skladba G. F. Händela.