chaldejská církev (JKI-K)
chaldejská církev Konvenční označení kř. církví v Turecku, Persii (Iráku, Íránu) a Malabaru (jz. Indii) navazujících na starověký nestorianismus. Od 13. stol., kdy se nestoriánská církev v Turecku a Persii dostávala do kontaktu s kat. misionáři, probíhala jednání o unii s římkat. církví, jež byla formálně uzavřena 1553 a po roztržce 1672 znovu obnovena 1830 (uniatství). Malabarští křesťané, kteří do Indie pronikli na konci starověku po obchodních stezkách z vých. Sýrie, se dostali do kontaktu s římkat. církví teprve v 16. stol. prostřednictvím portugalských obchodníků. Unii s ní uzavřeli 1599 prostřednictvím ch.c. z Persie; po roztržce 1653-1662, způsobené především činností jezuitů, část z nich přešla k jakobitům a k unii se vrátila až 1930 jako malankarská církev. Liturg. jazykem ch.c. zůstala syrština, avšak zatímco ch.c. v Malabaru si podržela antiochejský ritus, ch.c. v Turecku a Persii se přizpůsobila lat. Ritu.
Viz též: staré východní církve, malabarská církev