chorál (JKI-K)

chorál Jednohlasý liturg. zpěv římkat. církve, který se vyvinul současně s liturgií a je v jejím rámci předepsán. Ch. vyrostl z hudebních prvků převzatých ze synagogy a helénských zpěvů. Z Východu se rozšířil do záp. církve zásluhou Ambrože a různě se v jednotlivých oblastech modifikoval. Radikální úpravu ch. provedl Řehoř Veliký (gregoriánský ch.). Zlatou dobou ch. bylo 9.-11. stol., úpadek začal koncem 13. stol. a trval do pol. 19. stol. Důvodem bylo šíření vícehlasé hudby. Na záchraně ch. mají zásluhu benediktini v Solesmes (Francie), kteří se na základě studia pramenů postarali o restauraci círk. zpěvu; jejich úsilí korunovalo 1904 zavedení ch. pro celou římkat. církev. V liturgii luterských církví (luterství) se rozvíjel tzv. ch. protestantský (zpěv církevní).

Pavel Spunar