hřbitov (JKI-J)
hřbitov (hebr. bejt ha-kvarot – dům hrobů; bejt ha-chajim – dům života; nebo bejt almin – dům věčnosti) Zákl. instituce každého žid. osídlení, vedle rituální lázně (mikve), synagogy (bejt kneset) a školy (cheder, ješiva). Rozdíl mezi kř. a žid. h. spočívá v tom, že žid. hroby nelze rušit, a proto, pokud nebylo možno h. rozšiřovat, navážely se nové vrstvy země. Středověké h. mohly být i uvnitř měst, později jim bylo vyhrazeno místo mimo město nebo vesnici. Součástí h. byly márnice, později obřadní síně, kde probíhá příprava zesnulého k pohřbení (tahara). U vchodu do h. se nachází pumpa nebo umyvadlo (kijor) určené k rituálnímu omytí rukou při odchodu ze h. Na aškenázských h. jsou náhrobky vztyčené, na sefardských h. jsou položené. Náhrobky jsou ve tvaru prostých pravoúhlých desek, později různě profilovaných a zdobených. Některé mají podobu tumb, ve vých. Evropě i malých domečků (hojslech) určených pro význ. cadiky. Součástí výzdoby náhrobků bývají i symboly příslušnosti ke kněžskému rodu, nebo symboly jména, zaměstnání, funkce v obci ap. Nápisy byly pův. pouze hebrejské, později dvojjazyčné, a nakonec byly nahrazeny nápisy zcela nehebrejskými. Hroby nemají rovy ani květinovou či jinou výzdobu. Při návštěvě hrobu se podle staré tradice kladou na náhrobek kamínky. Od 2. pol. 19.stol. se začaly žid. h. přizpůsobovat nežidovským a dnes již neexistují téměř žádné vnější rozdíly.
Viz též: hřbitov (JKI-K), hrobka (JKI-I)