očistec (JKI-K)
očistec V římkat. učení místo nebo stav dočasného trestu duše člověka, který sice zemřel v boží milosti, avšak nebyly mu odpuštěny tresty za lehké hříchy. Duše v takovém stavu musí být nejprve očištěna, než vstoupí do nebe. Učení o o. navázalo na raně žid. přesvědčení, že člověk bude Bohem souzen podle svých skutků a přímluva pozůstalých v podobě modlitby může zmírnit případný trest. Římskokatolická církev rozšířila možnost přímluvy v podstatě na všechny činy zbožnosti. Pravoslaví učení o o. neuznává, protestantismus je odmítá jako nebibl. představu.
Viz též: očistec (JKI-I)