nebe (JKI-K)
nebe Místo, kde dlí Bůh a andělé a s nimi po své smrti všichni spravedliví. Kř. pojetí n. navázalo na raný judaismus, kde se pův. představa výlučného sídla Hospodina a andělů, kam člověk přichází jen výjimečně (Henoch, Elijáš), posunula k vizi n. jako konečného cíle spravedlivých, kteří budou vzkříšeni k životu s Bohem. V návaznosti na toto přesvědčení pojalo křesťanství n. jako místo, kde po smrti tráví v dokonalé blaženosti svůj věčný život s Kristem všichni jeho praví vyznavači. Podle římkat. učení do n. přijdou duše těch, kteří zemřeli ve stavu milosti a byli popř. provedeni očistcem. Duše dosahují v n. stavu blaženosti, avšak čekají ještě na konečné vzkříšení, které umožní jejich opětné spojení s tělem. Novější teol. interpretace opouštějí prostorovost pův. představy n. jako sféry Boha protikladné zemi, sféře člověka, a peklu (podsvětí), sféře ďábla. N. chápou spíše jako stav blaženosti, zákl. kvalitu věčného života s Kristem.
Viz též: nebe (JKI-J), nebe (JKI-I)