popovci (JKI-K)
popovci Náb. směr ve staroobřadnictví, který uznával potřebu popů a bohoslužby vysluhoval jen řádně vysvěcenými duchovními (bělopopovci) podle starých obřadů. P. zprvu neměli vlastní biskupy (archijerej), proto nemohli sami světit své kněze. Opřeli se tedy o bělopopovce, kteří již byli vysvěceni podle nových obřadů, ale nikonovské reformy opustili (Nikon). Na rozdíl od bezpopovců uznávají p. círk. hierarchii a sedm svátostí. 1853 vybudovali v Moskvě na rogožském hřbitově své duch. centrum – staroobřadnické arcibiskupství Moskvy a celé Rusi. Část p. uzavřela 1800 kompromis s pravosl. církví. P. se udrželi ve dvou církvích – v Belokrinické hierarchii, kterou vede arcibiskup moskevský a celé Rusi, a bělopopovské církvi v Novozybkově.