salafíja (JKI-I)

salafíja (z arab. salaf – předkové) Reformistické hnutí v Egyptě na konci 19. stol., navazující na kritické úsilí Džamál ad-Dína al-Afgháního a spojené s činností jeho pokračovatelů Muhammada Abduha a Rašída Ridá; publicistickou činností a veřejnou aktivitou stoupenci hnutí upozorňovali na úpadek islám. světa, jehož příčinu spatřovali v ústupu muslimů od pravdivého poznávání koránu a ostatních zdrojů islámu, od způsobů, kterými si islám osvojovali a praktikovali jejich „ctihodní předkové“ (as-salaf as-sálih). Požadovali návrat ke zdrojům, ke koránu a tradicím, který ale podmiňovali morální očistou, spočívající v boji proti pověrám, kultu světců, mystickým bratrstvům a za obnovu islám. etiky a šarí‘y. Soudili, že obnova islámu by měla být spojena se sbližováním mazhabů, s překonáváním rozporů mezi sunnity a ší‘ity (sunna, ší‘a) a postupným sjednocováním všech muslimů (panislamismus). Důležité místo v arab. obrození měla sehrát arabština a osvojování nových věd. poznatků. Proto měla být rovněž reformována náb. univerzita v Káhiře al-Azhar. Reforma měla usnadnit muslim. učencům (duchovenstvo) lépe vzdorovat vlivu evrop. idejí a bránit islám proti útokům kř. světa. S. byla východiskem pro později vznikající rozsáhlou literaturu zaměřenou na apologii islámu, platformou pro islamizaci moderny, nikoli modernizaci islámu. Názory stoupenců s. ve spojení s polit. radikalismem nalézají uplatnění mj. v hnutí Asociace muslimských bratří a odnožích soudobého fundamentalismu, které často používají název salafíjún – stoupenci s.

Zdeněk Müller