anděl (JKI-J)

anděl (hebr. mal’ach – posel) Souhrnně jsou a. označováni také jako bnej Elohim (synové boží) nebo Kedošim (svatí). V bibl. textech jsou rozděleni do několika skupin, jako např. cherubové, serafové, chajot, ofanim nebo erelim. Jménem jsou známi pouze Michael a Gabriel. Velkého rozšíření doznali a. v pseudepigrafech. A. ovládali pozemský i nadzemský svět a plnili různé úlohy. Působili jako přímluvci, žalobci, vykonávali tresty a soudy, oslavovali Boha, zprostředkovávali modlitby, ochraňovali člověka atp. Protiklad Boha tvořili padlí a. (ďábel), proti nimž museli spravedliví vést boj. Učení o a. (angelologie) plně znali pouze zasvěcení. Z velkého počtu andělů vynikaly některé vzájemně se překrývající skupiny, např. archandělé Uriel, Rafael, Raguel, Michael, Sariel, Gabriel (Gavri’el) a Jeremiel, nebo „andělé přítomnosti“ (Mal’achej ha-panim) Michael, Gabriel (Gavri´el), Rafael a Panuel.

V rabínském judaismu vystupují a. často v rozšířených vyprávěních bibl. příběhů. Byli stvořeni druhého nebo pátého dne stvoření, podílejí se na díle stvoření, tvoří boží poradní sbor a vystupují jako služebníci Boha v nebeském Jeruzalémě. Rozeznávali se dobří a zlí a. (démoni), a. nad životem a smrtí. Nejznámějšími a. tohoto období jsou Gabriel, Michael, Rafael, Uriel, Sandalafon a Metatron. A. jsou podřízeni Bohu a jejich hl. úlohou je jeho velebení. Výslovné uctívání a. je odmítáno, protože z hlediska judaismu je důležitější přímý kontakt mezi Bohem a Izraelem, případně spravedlivými. Vztah nadřízenosti, podřízenosti, příp. rovnosti mezi lidmi a a. je předmětem četných diskusí. Angelologie byla dále rozpracována ve středověkém judaismu, kabale a chasidismu. Neodmítla ji zcela ani filosofie, a. v ní pouze pozbyli svou tělesnost a stali se netělesnými inteligencemi působícími v kosmu.

Viz též: anděl (JKI-K), andělé (JKI-I)

Bedřich Nosek