milost (JKI-K): Porovnání verzí

imported>ZRN
(import JKI a Hind)
 
imported>ZRN
(odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
<span id="entry">milost</span> (řec. charis, lat. gratia) V kř. [[teologie (JKI-K)|teologii]] nadpřirozený dar [[Bůh (JKI-K)|Boha]] skýtající člověku posvěcení. M. jako sebezprostředkování Boha člověku je v křesťanství od počátku všeobecně přijímána, záhy se však objevily spory o způsobu, jakým se člověku m. dostává. Zatímco ve vých. křesťanství pojem m. krystalizoval v christologických sporech 4. stol. jako součást učení o spáse, soustředilo se záp. křesťanství na vztah lidské podstaty (natura) a boží m. (gratia), tj. na otázku [[svoboda (JKI-K)|svobody]] a [[predestinace (JKI-K)|predestinace]] člověka ve vztahu k m. Proti [[pelagianismus (JKI-K)|pelagianismu]], hájícímu názor, že člověk může dospět ke spáse svým vlastním úsilím a m. mu jen pomáhá, postavil [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinus]] učení o predestinaci člověka vyplývající z dědičného [[hřích prvotní (JKI-K)|hříchu]], který člověk není schopen bez m. překonat. V katolicismu byla m. na tomto základě propojena se [[svátosti (JKI-K)|svátostí]] jako prostředkem a viditelným znamením m. Naproti tomu [[protestantismus (JKI-K)|protestantismus]] zdůraznil „přímou“ m. Boha, a to buď ve smyslu absolutní predestinace ([[kalvinismus (JKI-K)|kalvinismus]]), nebo [[ospravedlnění (JKI-K)|ospravedlnění]] z víry ([[luterství (JKI-K)|luterství]]).
 
<span id="entry">milost</span> (řec. charis, lat. gratia) V kř. [[teologie (JKI-K)|teologii]] nadpřirozený dar [[Bůh (JKI-K)|Boha]] skýtající člověku posvěcení. M. jako sebezprostředkování Boha člověku je v křesťanství od počátku všeobecně přijímána, záhy se však objevily spory o způsobu, jakým se člověku m. dostává. Zatímco ve vých. křesťanství pojem m. krystalizoval v christologických sporech 4. stol. jako součást učení o spáse, soustředilo se záp. křesťanství na vztah lidské podstaty (natura) a boží m. (gratia), tj. na otázku [[svoboda (JKI-K)|svobody]] a [[predestinace (JKI-K)|predestinace]] člověka ve vztahu k m. Proti [[pelagianismus (JKI-K)|pelagianismu]], hájícímu názor, že člověk může dospět ke spáse svým vlastním úsilím a m. mu jen pomáhá, postavil [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinus]] učení o predestinaci člověka vyplývající z dědičného [[hřích prvotní (JKI-K)|hříchu]], který člověk není schopen bez m. překonat. V katolicismu byla m. na tomto základě propojena se [[svátosti (JKI-K)|svátostí]] jako prostředkem a viditelným znamením m. Naproti tomu [[protestantismus (JKI-K)|protestantismus]] zdůraznil „přímou“ m. Boha, a to buď ve smyslu absolutní predestinace ([[kalvinismus (JKI-K)|kalvinismus]]), nebo [[ospravedlnění (JKI-K)|ospravedlnění]] z víry ([[luterství (JKI-K)|luterství]]).
 
<span class="section_title">Viz též:</span> [[milost (JKI-J)|milost (JKI-J)]], [[milost (JKI-I)|milost (JKI-I)]]
 
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br />
  +
  +
<span class="section_title">Viz též:</span> [[milost (JKI-J)|milost (JKI-J)]], [[milost (JKI-I)|milost (JKI-I)]]
 
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]]
 
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]]
 
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]
 
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

milost (řec. charis, lat. gratia) V kř. teologii nadpřirozený dar Boha skýtající člověku posvěcení. M. jako sebezprostředkování Boha člověku je v křesťanství od počátku všeobecně přijímána, záhy se však objevily spory o způsobu, jakým se člověku m. dostává. Zatímco ve vých. křesťanství pojem m. krystalizoval v christologických sporech 4. stol. jako součást učení o spáse, soustředilo se záp. křesťanství na vztah lidské podstaty (natura) a boží m. (gratia), tj. na otázku svobody a predestinace člověka ve vztahu k m. Proti pelagianismu, hájícímu názor, že člověk může dospět ke spáse svým vlastním úsilím a m. mu jen pomáhá, postavil Augustinus učení o predestinaci člověka vyplývající z dědičného hříchu, který člověk není schopen bez m. překonat. V katolicismu byla m. na tomto základě propojena se svátostí jako prostředkem a viditelným znamením m. Naproti tomu protestantismus zdůraznil „přímou“ m. Boha, a to buď ve smyslu absolutní predestinace (kalvinismus), nebo ospravedlnění z víry (luterství).

Dalibor Papoušek

Viz též: milost (JKI-J), milost (JKI-I)