zajdíja (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy do Slovníku islámu) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">zajdíja</span> Ší‘itská sekta ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]) nazvaná po Zajdovi, synovi čtvrtého [[imám (JKI-I)|imáma]] Alího Zajna al-Ábidína (z. 712), vnukovi třetího imáma [[Husajn (JKI-I)|Husajna]] a bratrovi pátého a šestého imáma. Zajd shromáždil kolem sebe ší‘ity rozčarované nerozhodností pátého imáma a podnítil 739 v Kúfě (Irák) povstání proti umajjovskému [[chalífa (JKI-I)|chalífovi]] Hišámovi (724-743). Hnutí bylo potlačeno, v rozhodujícím střetnutí 740 zahynul Zajd i jeho syn Jahjá. Následkem bylo oslabení jednoty a rozpad na další odnože. Všichni byli zajedno v názoru, že hlavou [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] má být člen Muhammadova rodu, že všichni členové rodu jsou si rovni a vystoupení proti neoprávněnému vládci je povinností každého [[muslim (JKI-I)|muslima]]. Zajd zanechal po sobě množství poznámek a náčrtů svých myšlenek, z nichž lze usuzovat na silný vliv [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazily]]. Nedokončené učení dopracoval poč. 9. stol. Kásim ar-Rasím. Ze ší‘itských odnoží se z. nejvíce přiblížila [[sunna (JKI-I)|sunně]] a lze ji hodnotit jako nejumírněnější. Popírá božský původ imámátu stejně jako úlohu skrytého imáma ([[ghajba (JKI-I)|ghajba]], [[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]). Neuznává oprávněnost zapření víry ([[takíja (JKI-I)|takíja]]), odmítá mystické spekulace a hlásá puritánský způsob života. Členové z. volí imáma z okruhu náb. znalců rodiny Muhammadovy. Z myšlenkového dědictví zakladatele z. byl vytvořen soubor norem jako zvláštní [[mazhab (JKI-I)|mazhab]]. 864-928 vládla zajdovská dynastie v Tabaristánu (Írán), 901-1281 a 1592-1962 v Jemenu, kde vyznavači z. tvoří dodnes většinu. |
<span id="entry">zajdíja</span> Ší‘itská sekta ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]) nazvaná po Zajdovi, synovi čtvrtého [[imám (JKI-I)|imáma]] Alího Zajna al-Ábidína (z. 712), vnukovi třetího imáma [[Husajn (JKI-I)|Husajna]] a bratrovi pátého a šestého imáma. Zajd shromáždil kolem sebe ší‘ity rozčarované nerozhodností pátého imáma a podnítil 739 v Kúfě (Irák) povstání proti umajjovskému [[chalífa (JKI-I)|chalífovi]] Hišámovi (724-743). Hnutí bylo potlačeno, v rozhodujícím střetnutí 740 zahynul Zajd i jeho syn Jahjá. Následkem bylo oslabení jednoty a rozpad na další odnože. Všichni byli zajedno v názoru, že hlavou [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] má být člen Muhammadova rodu, že všichni členové rodu jsou si rovni a vystoupení proti neoprávněnému vládci je povinností každého [[muslim (JKI-I)|muslima]]. Zajd zanechal po sobě množství poznámek a náčrtů svých myšlenek, z nichž lze usuzovat na silný vliv [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazily]]. Nedokončené učení dopracoval poč. 9. stol. Kásim ar-Rasím. Ze ší‘itských odnoží se z. nejvíce přiblížila [[sunna (JKI-I)|sunně]] a lze ji hodnotit jako nejumírněnější. Popírá božský původ imámátu stejně jako úlohu skrytého imáma ([[ghajba (JKI-I)|ghajba]], [[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]). Neuznává oprávněnost zapření víry ([[takíja (JKI-I)|takíja]]), odmítá mystické spekulace a hlásá puritánský způsob života. Členové z. volí imáma z okruhu náb. znalců rodiny Muhammadovy. Z myšlenkového dědictví zakladatele z. byl vytvořen soubor norem jako zvláštní [[mazhab (JKI-I)|mazhab]]. 864-928 vládla zajdovská dynastie v Tabaristánu (Írán), 901-1281 a 1592-1962 v Jemenu, kde vyznavači z. tvoří dodnes většinu. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' |
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[zajdíja (Islam)|zajdíja (Islam)]]<br /> |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37
zajdíja Ší‘itská sekta (ší‘a) nazvaná po Zajdovi, synovi čtvrtého imáma Alího Zajna al-Ábidína (z. 712), vnukovi třetího imáma Husajna a bratrovi pátého a šestého imáma. Zajd shromáždil kolem sebe ší‘ity rozčarované nerozhodností pátého imáma a podnítil 739 v Kúfě (Irák) povstání proti umajjovskému chalífovi Hišámovi (724-743). Hnutí bylo potlačeno, v rozhodujícím střetnutí 740 zahynul Zajd i jeho syn Jahjá. Následkem bylo oslabení jednoty a rozpad na další odnože. Všichni byli zajedno v názoru, že hlavou obce věřících má být člen Muhammadova rodu, že všichni členové rodu jsou si rovni a vystoupení proti neoprávněnému vládci je povinností každého muslima. Zajd zanechal po sobě množství poznámek a náčrtů svých myšlenek, z nichž lze usuzovat na silný vliv mu‘tazily. Nedokončené učení dopracoval poč. 9. stol. Kásim ar-Rasím. Ze ší‘itských odnoží se z. nejvíce přiblížila sunně a lze ji hodnotit jako nejumírněnější. Popírá božský původ imámátu stejně jako úlohu skrytého imáma (ghajba, isná ašaríja). Neuznává oprávněnost zapření víry (takíja), odmítá mystické spekulace a hlásá puritánský způsob života. Členové z. volí imáma z okruhu náb. znalců rodiny Muhammadovy. Z myšlenkového dědictví zakladatele z. byl vytvořen soubor norem jako zvláštní mazhab. 864-928 vládla zajdovská dynastie v Tabaristánu (Írán), 901-1281 a 1592-1962 v Jemenu, kde vyznavači z. tvoří dodnes většinu.
Viz též: zajdíja (Islam)