Desatero (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">Desatero</span> Islám. pojetí D. nevyjadřuje zákl. etický ideál, a tím se liší od kř. smyslu. [[korán (JKI-I)|Korán]] klade důraz na reformu etických hodnot arab. společnosti průběžně, avšak ve dvou pasážích jsou nejdůležitější zásady stanoveny taxativně (17: 23-40; 6: 152-153). Formulace deseti hl. etických přikázání byly patrně ovlivněny znalostí [[Mojžíš (JKI-I)|Mojžíšova]] D., odrážejí ale svébytný charakter soc. a kultur. poměrů v Arábii. D. zní: 1. nepřidružovat k Bohu jiného boha a k němu jedinému se modlit; 2. ctít staré rodiče a postarat se o ně; 3. dávat příbuzným, chudým a pocestným, co jim náleží; 4. nezabíjet děti ze strachu před zchudnutím; 5. nesmilnit; 6. nezabíjet jinak než po právu a smrt raději kompenzovat výkupným; 7. nedotýkat se majetku sirotků; 8. zachovávat správné míry a váhy; 9. nepodezírat bez důvodu; 10. nevykračovat po zemi troufale a domýšlivě. První přikázání obsahuje povinnosti věřícího vůči Bohu ([[pět sloupů víry (JKI-I)|pět sloupů víry]]), zbývající se týkají povinností lidí k sobě navzájem. „Zabitím po právu“ se míní omezení krevní msty ([[dija (JKI-I)|dija]], [[zákazy (JKI-I)|zákazy]]), kterou [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]] nemohl odstranit, neboť šlo o vžitý spontánní způsob společ. regulace násilí formou odstrašení. Čtvrté přikázání je reakcí na praxi zejm. kočovných Arabů, kteří v dobách hladu zabíjeli nebo zaživa pohřbívali prvorozená nemluvňata ženského pohlaví (wa‘d). Sedmé a osmé přikázání je odrazem specifických poměrů v [[Mekka (JKI-I)|Mekce]], z nichž Muhammad vyšel. |
<span id="entry">Desatero</span> Islám. pojetí D. nevyjadřuje zákl. etický ideál, a tím se liší od kř. smyslu. [[korán (JKI-I)|Korán]] klade důraz na reformu etických hodnot arab. společnosti průběžně, avšak ve dvou pasážích jsou nejdůležitější zásady stanoveny taxativně (17: 23-40; 6: 152-153). Formulace deseti hl. etických přikázání byly patrně ovlivněny znalostí [[Mojžíš (JKI-I)|Mojžíšova]] D., odrážejí ale svébytný charakter soc. a kultur. poměrů v Arábii. D. zní: 1. nepřidružovat k Bohu jiného boha a k němu jedinému se modlit; 2. ctít staré rodiče a postarat se o ně; 3. dávat příbuzným, chudým a pocestným, co jim náleží; 4. nezabíjet děti ze strachu před zchudnutím; 5. nesmilnit; 6. nezabíjet jinak než po právu a smrt raději kompenzovat výkupným; 7. nedotýkat se majetku sirotků; 8. zachovávat správné míry a váhy; 9. nepodezírat bez důvodu; 10. nevykračovat po zemi troufale a domýšlivě. První přikázání obsahuje povinnosti věřícího vůči Bohu ([[pět sloupů víry (JKI-I)|pět sloupů víry]]), zbývající se týkají povinností lidí k sobě navzájem. „Zabitím po právu“ se míní omezení krevní msty ([[dija (JKI-I)|dija]], [[zákazy (JKI-I)|zákazy]]), kterou [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]] nemohl odstranit, neboť šlo o vžitý spontánní způsob společ. regulace násilí formou odstrašení. Čtvrté přikázání je reakcí na praxi zejm. kočovných Arabů, kteří v dobách hladu zabíjeli nebo zaživa pohřbívali prvorozená nemluvňata ženského pohlaví (wa‘d). Sedmé a osmé přikázání je odrazem specifických poměrů v [[Mekka (JKI-I)|Mekce]], z nichž Muhammad vyšel. |
||
− | |||
− | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Desatero (JKI-J)|Desatero (JKI-J)]], [[Desatero (JKI-K)|Desatero (JKI-K)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
+ | |||
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Desatero (JKI-J)|Desatero (JKI-J)]], [[Desatero (JKI-K)|Desatero (JKI-K)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
Desatero Islám. pojetí D. nevyjadřuje zákl. etický ideál, a tím se liší od kř. smyslu. Korán klade důraz na reformu etických hodnot arab. společnosti průběžně, avšak ve dvou pasážích jsou nejdůležitější zásady stanoveny taxativně (17: 23-40; 6: 152-153). Formulace deseti hl. etických přikázání byly patrně ovlivněny znalostí Mojžíšova D., odrážejí ale svébytný charakter soc. a kultur. poměrů v Arábii. D. zní: 1. nepřidružovat k Bohu jiného boha a k němu jedinému se modlit; 2. ctít staré rodiče a postarat se o ně; 3. dávat příbuzným, chudým a pocestným, co jim náleží; 4. nezabíjet děti ze strachu před zchudnutím; 5. nesmilnit; 6. nezabíjet jinak než po právu a smrt raději kompenzovat výkupným; 7. nedotýkat se majetku sirotků; 8. zachovávat správné míry a váhy; 9. nepodezírat bez důvodu; 10. nevykračovat po zemi troufale a domýšlivě. První přikázání obsahuje povinnosti věřícího vůči Bohu (pět sloupů víry), zbývající se týkají povinností lidí k sobě navzájem. „Zabitím po právu“ se míní omezení krevní msty (dija, zákazy), kterou Muhammad nemohl odstranit, neboť šlo o vžitý spontánní způsob společ. regulace násilí formou odstrašení. Čtvrté přikázání je reakcí na praxi zejm. kočovných Arabů, kteří v dobách hladu zabíjeli nebo zaživa pohřbívali prvorozená nemluvňata ženského pohlaví (wa‘d). Sedmé a osmé přikázání je odrazem specifických poměrů v Mekce, z nichž Muhammad vyšel.
Viz též: Desatero (JKI-J), Desatero (JKI-K)