kánon (JKI-J): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">kánon</span> (z řec. kanón – hůlka, měřítko, pravidlo) Autoritativní soubor posvátných textů, v [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] totožný s [[bible (JKI-J)|biblí]]. Kanonizace bibl. textu představovala komplikovaný a dlouhodobý proces, jehož počátky spadají do raně poexilního období. V 5. stol. př.n.l. byl zřejmě ustálen zákl. text [[Tóra (JKI-J)|Tóry]], patrně v souvislosti s normativní činností [[Ezdráš (JKI-J)|Ezdráše]] a [[Nehemjáš (JKI-J)|Nehemjáše]] (srov. Neh 8, 1-11). Již ve 3. stol. př.n.l. byla Tóra přeložena v Alexandrii do řečtiny a stala se základem pozdější [[Septuaginta (JKI-J)|Septuaginty]], označované někdy nepřesně jako řecký k. Existenci dvou dalších bibl. souborů dokládají až koncem 2. stol. př.n.l. zmínky v předmluvě k řec. překladu [[Sírachovec (JKI-J)|Sírachovce]] (prolog 1-25), které však výslovně uvádějí pouze Proroky (Nevi’im), zatímco Spisy (Ktuvim) jsou vymezeny dosud neurčitě jako „ostatní knihy“. Definitivní podobu získal k. až 90-100 v žid. akademii v [[Javne (JKI-J)|Javne]], kam bylo přeneseno centrum vzdělanosti po pádu [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzaléma]]. Výběr kanonických knih nepochybně uspíšilo zničení jeruzalémského [[chrám (JKI-J)|chrámu]], které otřáslo tradičními základy žid. identity. Vymezení tohoto tzv. palestinského k. a oddělení ostatních spisů jako [[apokryf (JKI-J)|apokryfů]] mělo pro hledání nového těžiště zásadní význam. |
<span id="entry">kánon</span> (z řec. kanón – hůlka, měřítko, pravidlo) Autoritativní soubor posvátných textů, v [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] totožný s [[bible (JKI-J)|biblí]]. Kanonizace bibl. textu představovala komplikovaný a dlouhodobý proces, jehož počátky spadají do raně poexilního období. V 5. stol. př.n.l. byl zřejmě ustálen zákl. text [[Tóra (JKI-J)|Tóry]], patrně v souvislosti s normativní činností [[Ezdráš (JKI-J)|Ezdráše]] a [[Nehemjáš (JKI-J)|Nehemjáše]] (srov. Neh 8, 1-11). Již ve 3. stol. př.n.l. byla Tóra přeložena v Alexandrii do řečtiny a stala se základem pozdější [[Septuaginta (JKI-J)|Septuaginty]], označované někdy nepřesně jako řecký k. Existenci dvou dalších bibl. souborů dokládají až koncem 2. stol. př.n.l. zmínky v předmluvě k řec. překladu [[Sírachovec (JKI-J)|Sírachovce]] (prolog 1-25), které však výslovně uvádějí pouze Proroky (Nevi’im), zatímco Spisy (Ktuvim) jsou vymezeny dosud neurčitě jako „ostatní knihy“. Definitivní podobu získal k. až 90-100 v žid. akademii v [[Javne (JKI-J)|Javne]], kam bylo přeneseno centrum vzdělanosti po pádu [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzaléma]]. Výběr kanonických knih nepochybně uspíšilo zničení jeruzalémského [[chrám (JKI-J)|chrámu]], které otřáslo tradičními základy žid. identity. Vymezení tohoto tzv. palestinského k. a oddělení ostatních spisů jako [[apokryf (JKI-J)|apokryfů]] mělo pro hledání nového těžiště zásadní význam. |
||
− | |||
− | <span class="section_title">Viz též:</span> [[kánon (JKI-K)|kánon (JKI-K)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
+ | |||
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[kánon (JKI-K)|kánon (JKI-K)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
kánon (z řec. kanón – hůlka, měřítko, pravidlo) Autoritativní soubor posvátných textů, v judaismu totožný s biblí. Kanonizace bibl. textu představovala komplikovaný a dlouhodobý proces, jehož počátky spadají do raně poexilního období. V 5. stol. př.n.l. byl zřejmě ustálen zákl. text Tóry, patrně v souvislosti s normativní činností Ezdráše a Nehemjáše (srov. Neh 8, 1-11). Již ve 3. stol. př.n.l. byla Tóra přeložena v Alexandrii do řečtiny a stala se základem pozdější Septuaginty, označované někdy nepřesně jako řecký k. Existenci dvou dalších bibl. souborů dokládají až koncem 2. stol. př.n.l. zmínky v předmluvě k řec. překladu Sírachovce (prolog 1-25), které však výslovně uvádějí pouze Proroky (Nevi’im), zatímco Spisy (Ktuvim) jsou vymezeny dosud neurčitě jako „ostatní knihy“. Definitivní podobu získal k. až 90-100 v žid. akademii v Javne, kam bylo přeneseno centrum vzdělanosti po pádu Jeruzaléma. Výběr kanonických knih nepochybně uspíšilo zničení jeruzalémského chrámu, které otřáslo tradičními základy žid. identity. Vymezení tohoto tzv. palestinského k. a oddělení ostatních spisů jako apokryfů mělo pro hledání nového těžiště zásadní význam.
Viz též: kánon (JKI-K)