milost (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">milost</span> (řec. charis, lat. gratia) V kř. [[teologie (JKI-K)|teologii]] nadpřirozený dar [[Bůh (JKI-K)|Boha]] skýtající člověku posvěcení. M. jako sebezprostředkování Boha člověku je v křesťanství od počátku všeobecně přijímána, záhy se však objevily spory o způsobu, jakým se člověku m. dostává. Zatímco ve vých. křesťanství pojem m. krystalizoval v christologických sporech 4. stol. jako součást učení o spáse, soustředilo se záp. křesťanství na vztah lidské podstaty (natura) a boží m. (gratia), tj. na otázku [[svoboda (JKI-K)|svobody]] a [[predestinace (JKI-K)|predestinace]] člověka ve vztahu k m. Proti [[pelagianismus (JKI-K)|pelagianismu]], hájícímu názor, že člověk může dospět ke spáse svým vlastním úsilím a m. mu jen pomáhá, postavil [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinus]] učení o predestinaci člověka vyplývající z dědičného [[hřích prvotní (JKI-K)|hříchu]], který člověk není schopen bez m. překonat. V katolicismu byla m. na tomto základě propojena se [[svátosti (JKI-K)|svátostí]] jako prostředkem a viditelným znamením m. Naproti tomu [[protestantismus (JKI-K)|protestantismus]] zdůraznil „přímou“ m. Boha, a to buď ve smyslu absolutní predestinace ([[kalvinismus (JKI-K)|kalvinismus]]), nebo [[ospravedlnění (JKI-K)|ospravedlnění]] z víry ([[luterství (JKI-K)|luterství]]). |
<span id="entry">milost</span> (řec. charis, lat. gratia) V kř. [[teologie (JKI-K)|teologii]] nadpřirozený dar [[Bůh (JKI-K)|Boha]] skýtající člověku posvěcení. M. jako sebezprostředkování Boha člověku je v křesťanství od počátku všeobecně přijímána, záhy se však objevily spory o způsobu, jakým se člověku m. dostává. Zatímco ve vých. křesťanství pojem m. krystalizoval v christologických sporech 4. stol. jako součást učení o spáse, soustředilo se záp. křesťanství na vztah lidské podstaty (natura) a boží m. (gratia), tj. na otázku [[svoboda (JKI-K)|svobody]] a [[predestinace (JKI-K)|predestinace]] člověka ve vztahu k m. Proti [[pelagianismus (JKI-K)|pelagianismu]], hájícímu názor, že člověk může dospět ke spáse svým vlastním úsilím a m. mu jen pomáhá, postavil [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinus]] učení o predestinaci člověka vyplývající z dědičného [[hřích prvotní (JKI-K)|hříchu]], který člověk není schopen bez m. překonat. V katolicismu byla m. na tomto základě propojena se [[svátosti (JKI-K)|svátostí]] jako prostředkem a viditelným znamením m. Naproti tomu [[protestantismus (JKI-K)|protestantismus]] zdůraznil „přímou“ m. Boha, a to buď ve smyslu absolutní predestinace ([[kalvinismus (JKI-K)|kalvinismus]]), nebo [[ospravedlnění (JKI-K)|ospravedlnění]] z víry ([[luterství (JKI-K)|luterství]]). |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[milost (JKI-J)|milost (JKI-J)]], [[milost (JKI-I)|milost (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[milost (JKI-J)|milost (JKI-J)]], [[milost (JKI-I)|milost (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
milost (řec. charis, lat. gratia) V kř. teologii nadpřirozený dar Boha skýtající člověku posvěcení. M. jako sebezprostředkování Boha člověku je v křesťanství od počátku všeobecně přijímána, záhy se však objevily spory o způsobu, jakým se člověku m. dostává. Zatímco ve vých. křesťanství pojem m. krystalizoval v christologických sporech 4. stol. jako součást učení o spáse, soustředilo se záp. křesťanství na vztah lidské podstaty (natura) a boží m. (gratia), tj. na otázku svobody a predestinace člověka ve vztahu k m. Proti pelagianismu, hájícímu názor, že člověk může dospět ke spáse svým vlastním úsilím a m. mu jen pomáhá, postavil Augustinus učení o predestinaci člověka vyplývající z dědičného hříchu, který člověk není schopen bez m. překonat. V katolicismu byla m. na tomto základě propojena se svátostí jako prostředkem a viditelným znamením m. Naproti tomu protestantismus zdůraznil „přímou“ m. Boha, a to buď ve smyslu absolutní predestinace (kalvinismus), nebo ospravedlnění z víry (luterství).
Viz též: milost (JKI-J), milost (JKI-I)