džabríja (JKI-I)

džabríja (z arab. džabr – přinucení) Myšlenkový proud, který stál v opozici k učení kadaríje. Podle d. je Bůh jediný a věčný hybatel, příčina a tvůrce všech dějů světa a lidského chování. Člověk nenese na své činy odpovědnost a nemá možnost volby. Umírněná část d. vytvořila náb.-etickou koncepci kasb (přisvojení), jež hledá kompromis s kadaríjí. V pojetí zdrojů lidské vůle a odpovědnosti se rozvinuly fil. abstrakce, zároveň však z této tematiky učinily předmět dogmatických úvah na hranici praktického uplatnění v právní vědě. V teologii kalám stoupenců racionalistického směru mu‘tazila v 9. stol. někteří soudili, že Bůh propůjčil člověku svobodnou vůli a plnou zodpovědnost za své činy, ale také ho v případě selhání bude přísně soudit. Jiní oponovali, že lidské činy mají dva hybatele: Boha, jenž je tvoří a dává jim smysl, a člověka, jenž si je přisvojuje. Opačný postoj ve prospěch predestinace zaujal al-Aš‘arí, zakl. směru aš‘aríja. Jiní aš‘aríjovci, např. al-Bákillání, kladli spíše důraz na lidskou vůli v kasbu. Diskuse, vzešlé z d., uzavřel al-Ghazzálí.

Miloš Mendel