Desatero (JKI-I)

Desatero Islám. pojetí D. nevyjadřuje zákl. etický ideál, a tím se liší od kř. smyslu. Korán klade důraz na reformu etických hodnot arab. společnosti průběžně, avšak ve dvou pasážích jsou nejdůležitější zásady stanoveny taxativně (17: 23-40; 6: 152-153). Formulace deseti hl. etických přikázání byly patrně ovlivněny znalostí Mojžíšova D., odrážejí ale svébytný charakter soc. a kultur. poměrů v Arábii. D. zní: 1. nepřidružovat k Bohu jiného boha a k němu jedinému se modlit; 2. ctít staré rodiče a postarat se o ně; 3. dávat příbuzným, chudým a pocestným, co jim náleží; 4. nezabíjet děti ze strachu před zchudnutím; 5. nesmilnit; 6. nezabíjet jinak než po právu a smrt raději kompenzovat výkupným; 7. nedotýkat se majetku sirotků; 8. zachovávat správné míry a váhy; 9. nepodezírat bez důvodu; 10. nevykračovat po zemi troufale a domýšlivě. První přikázání obsahuje povinnosti věřícího vůči Bohu (pět sloupů víry), zbývající se týkají povinností lidí k sobě navzájem. „Zabitím po právu“ se míní omezení krevní msty (dija, zákazy), kterou Muhammad nemohl odstranit, neboť šlo o vžitý spontánní způsob společ. regulace násilí formou odstrašení. Čtvrté přikázání je reakcí na praxi zejm. kočovných Arabů, kteří v dobách hladu zabíjeli nebo zaživa pohřbívali prvorozená nemluvňata ženského pohlaví (wa‘d). Sedmé a osmé přikázání je odrazem specifických poměrů v Mekce, z nichž Muhammad vyšel.

Viz též: Desatero (JKI-J), Desatero (JKI-K)

Miloš Mendel