basiliáni (JKI-K)
basiliáni Řeholní řád východního (řec. nebo řeckat.) ritu, opírající se o řeholi Basilia Velikého (330-379). Z Byzance se b. šířili na Západ, zejm. do Itálie a Španělska, s křesťanstvím pronikali i do Ruska a usídlili se v Pečerské lávře v Kyjevě. Papež Řehoř XIII. (1572-1585) se snažil italské b. reformovat, spojil je 1573 do jedné kongregace pod generálním opatem a podřídil mu i španělské b. V Kyjevě byl po vyhlášení Brestské unie řád 1617 reorganizován na uniatský řád a jako kat. řehole východního řeckat. ritu prosazoval vliv papežství na záp. Rusku, Ukrajině, Bělorusku a na Litvě. Car Mikuláš 1832 a později Alexander II. většinu unionovaných klášterů zrušili, část b. přešla k pravoslaví, jiní přesídlili do záp. Evropy; nesjednocené kláštery zůstaly ve větším počtu na Východě, v Turecku, Rusku a na Athosu. Řád je diferencován na tři stupně: novice, profesy (složili řeholní sliby; z lat. professio – veřejné prohlášení) a dokonalé. Noviciát trvá 1-3 roky. Poté skládají mniši sliby chudoby, čistoty a poslušnosti a dostanou malé řeholní roucho. Dokonalí obdrží roucho velké, zv. andělské. Mnichové jsou buď laikové, nebo kněží. Představený kláštera se nazývá igumen, představený velkých klášterů nebo několika klášterů spojených v jeden celek archimandrita. V ženské větvi basiliánek jsou rovněž unionované a neunionované. Jako jediný řád východního řeckat. ritu působí unionované basiliánky i na čes. území.