opat (JKI-K)
opat (z aram. abba – otec, lat. abbas) Název pro představeného kláštera (např. v řádech benediktinů, cisterciáků, augustiniánů a premonstrátů), přebývá-li v konventu nejméně 12 mnichů a má-li klášter titul opatství. O., který měl pravomoc nad určitým územím, vyňatým z vlády biskupa, se nazýval abbas nullius (tj. o. nenáležející do žádné diecéze). O. jako otec klášterní komunity má právo nosit biskupské odznaky: mitru, berlu a prsten. O. je volen, ale po jeho zvolení musí následovat slavnostní benedikce (svěcení); v římskokatolické církvi určuje volbu, práva a povinnosti o. kanonické právo (Corpus iuris canonici, can. 319-327). V ženských klášterech je titulem představené abatyše.