ájatolláh (JKI-I)
ájatolláh (arab. ájatulláh – znamení boží) Nejvyšší hodnost mezi ší‘itskými (ší‘a) znalci právní vědy (mudžtahid) směru isná ašaríja. Autorita nositele titulu je jednoznačná, práv. rozhodnutí jím vydané (fatwá, fetwa) je nezvratitelné, nelze je zpochybňovat ani posuzovat. Vyšším, vzácněji se vyskytujícím stupněm téhož titulu je ájatolláhe ozmá (persky nejvyšší znamení boží). Á. stojí na předních místech ší‘itské náb. hierarchie (ší‘itské duchovenstvo), Jejich hl. úkolem je řídit obec věřících v době nepřítomnosti (ghajba) skrytého imáma a spravovat ji do jeho návratu (radž‘a). Á. sehráli ústřední úlohu v polit. životě ší’itských dynastií, tlumili dopady despotických praktik světské moci, projevili se zejm. v Íránu za protibritského povstání 1911 a za islámské revoluce 1978-1979 (Chomejní, Šarí‘atmadárí), v Iráku (Muhammad Bákir as-Sadr) a Libanonu (Músá as-Sadr).