zajdíja (JKI-I)
zajdíja Ší‘itská sekta (ší‘a) nazvaná po Zajdovi, synovi čtvrtého imáma Alího Zajna al-Ábidína (z. 712), vnukovi třetího imáma Husajna a bratrovi pátého a šestého imáma. Zajd shromáždil kolem sebe ší‘ity rozčarované nerozhodností pátého imáma a podnítil 739 v Kúfě (Irák) povstání proti umajjovskému chalífovi Hišámovi (724-743). Hnutí bylo potlačeno, v rozhodujícím střetnutí 740 zahynul Zajd i jeho syn Jahjá. Následkem bylo oslabení jednoty a rozpad na další odnože. Všichni byli zajedno v názoru, že hlavou obce věřících má být člen Muhammadova rodu, že všichni členové rodu jsou si rovni a vystoupení proti neoprávněnému vládci je povinností každého muslima. Zajd zanechal po sobě množství poznámek a náčrtů svých myšlenek, z nichž lze usuzovat na silný vliv mu‘tazily. Nedokončené učení dopracoval poč. 9. stol. Kásim ar-Rasím. Ze ší‘itských odnoží se z. nejvíce přiblížila sunně a lze ji hodnotit jako nejumírněnější. Popírá božský původ imámátu stejně jako úlohu skrytého imáma (ghajba, isná ašaríja). Neuznává oprávněnost zapření víry (takíja), odmítá mystické spekulace a hlásá puritánský způsob života. Členové z. volí imáma z okruhu náb. znalců rodiny Muhammadovy. Z myšlenkového dědictví zakladatele z. byl vytvořen soubor norem jako zvláštní mazhab. 864-928 vládla zajdovská dynastie v Tabaristánu (Írán), 901-1281 a 1592-1962 v Jemenu, kde vyznavači z. tvoří dodnes většinu.