andělé (JKI-I)
andělé (arab. malá'ika, od arab. kořene „l'k“, jehož význam je „poslat, zvěstovat“) Nadpozemské, éterické bytosti, zpravidla neviditelné. Existence a. je věroučným dogmatem islámu. Jsou utvořeni ze světla (núr), zatímco člověk je zformován z hlíny a oživen tím, že do něj Bůh vpraví svůj dech (rúh, duch). A. jsou pokládáni za bytosti bezúhonné a zcela poslušné božích příkazů. Výjimkou je padlý Iblís, dále Hárút a Márút, kteří umožnili lidem v Babylóně poznat černou magii. Podle koránu se komunikace Boha a člověka odehrává buď za závojem, nebo prostřednictvím a.; pak je úloha a. nezastupitelná. Každý člověk má po svém boku dva a., na pravé straně jde ten, který zapisuje skutky dobra, na straně levé ten, který registruje zlo. Málik hlídá peklo s dalšími devatenácti a. Čtyři a. nesou nebeský trůn: Michael (Miká‘íl) bude asistovat při vážení lidských skutků; a. smrti se podle tradice nazývá Azrá‘íl; Isráfíl (bibl. Seráfim) třikrát zaduje na troubu, aby oznámil počátek vzkříšení; čtvrtým je Džibríl (anděl Gabriel) – boží zvěstovatel. V mezisvětě (barzach), kam přicházejí věřící po smrti, podrobují a. zemřelé zkoušce podle skutků, které vykonali během svého pozemského života. Pokud hřešili, přicházejí před Munkara a Nakíra; pokud se hříchu vyhnuli, zkoušejí je mírní a laskaví a. Bašír a Mubaššar. Na základě koránu a tradice vznikla ucelená nauka o a., která je součástí kosmologických koncepcí a eschatologie.
Viz též: anděl (JKI-J), anděl (JKI-K), eschatologie (JKI-J), eschatologie (JKI-K)