magie (JKI-I)
magie (arab. sihr) V islámu přísně zakázaný projev náb. observance, důkaz polyteismu a džáhilíje. V projevech lidového islámu je však běžně přítomna. Arabština má pro m. několik výrazů: 1. sihr – kouzelnictví, čarodějnictví, se vztahuje k působení předislám. kmenových kouzelníků-básníků (šá‘ir), jejichž výpovědi utvářely a obohacovaly kmenovou mytologii; 2. da‘wa – vzývání, zaklínání, snaha o ovlivnění událostí pomocí vlastní magické síly; 3. kahána – věštění, formování pozitivní perspektivy pospolitosti, zdůvodňování nepopulárních kroků kmenové rady. Další pojem madžúsí je od per. mág a míní se jím zoroastrovský kněz, v širším smyslu je to pejorativní označení čaroděje. Propojení magických praktik se zákl. postuláty islámu se projevuje v závislosti na povaze duch. života substrátových kultur, jež byly islámem vstřebány. Věštění bylo běžnější v semitském prostředí. Sihr se v různých podobách pěstoval v duch. klimatu zoroastrismu, ale také u mnoha etnik subsaharské Afriky. Reakcí na životné, avšak pro islám nepřijatelné formy propojení ideálu s m. byla nápravná hnutí (fulbské džihády, mahdíja, wahhábíja). Folklór se zmocnil některých koránských veršů, jež se označují jako verše na ochranu (áját al-hifz). Používají se jako amulety (Fátima) nebo jejich součást.
Viz též: magie (JKI-J), magie (JKI-K)