bezpopovci (JKI-K)
bezpopovci Náb. směr, který se po rozkolu v rus. pravosl. církvi zformoval mezi staroobřadníky. Rozkolníci, kteří na rozdíl od popovců před pronásledováním uprchli do sev. Ruska a na pobřeží Ledového oceánu, neměli výhrady proti duchovním (popům), ale museli se bez nich v nehostinném prostředí obejít. Koncem 17. stol. vybudovali na řece Vygu nedaleko Bílého moře vygorěcký monastýr, v němž bohoslužby a svátosti, které nejsou vyhrazeny svěcenému duchovenstvu, vykonávali laikové. Jejich příkladu pak následovali další, kterým se začalo říkat b. Bohoslužbu vykonával volený kazatel nebo předčitatel Písma, svátosti rozdělili na nezbytně nutné (křest, pokání, večeře Páně) a na užitečné (biřmování, svěcení kněžstva, manželství, poslední pomazání). Křtít a zpovídat mohl i laik, přijímání však bylo pouze duchovní. V 18. stol. se náb. společenství b., mezi nimiž se uchytilo i učení o brzkém konci světa a říši Antikristově, začalo štěpit na další sekty (pomorci, fedosějevci, filipovci, běguni, nětovci, spasovci). V současnosti mají nevýrazné zastoupení v Pobaltí, v Bělorusku a na Ukrajině.