moudrost (JKI-J)
moudrost (hebr. chochma; řec. sofiá) Pojem m. má v judaismu mnoho poloh. V zákl. smyslu výraz chochma neutrálně označuje jakoukoli řemeslnou zručnost, ať ji prokazuje Besaleel při výrobě stanu setkávání (Ex 31, 3; 36, 2), nebo výrobci model (Iz 40, 20; Jr 10, 9). V pozdějším mudrosloví, nezřídka konfrontovaném s populární helénistickou filosofií, nabyla m. širšího a hlubšího významu. V návaznosti na starší mudroslovné tradice je mudrc (hebr. chacham) považován za člověka, který dosáhl hlubokého poznání světa a svou zkušenost sdílí s ostatními. Dává moudré rady a formuluje naučení v podobě krátkých výroků, aniž by svoje schopnosti vystavoval na odiv (2S 14, 2; Jr 9, 23; 18, 18). Současně s tím se však v helénistickém mudrosloví zdůrazňuje, že m. náleží jedině Bohu (Jb 12, 13; Iz 13, 12; Da 2, 20-23) a je tedy výhradním božím atributem. Odtud jsou s působením boží m. spojovány podobné efekty jako s božím duchem ve starších bibl. textech (Jb 26, 12; 28, 25-27; Př 3, 19-20; Mdr 7, 24; 9, 1-2; 14, 3). V některých případech je boží m. s božím duchem dokonce ztotožněna (Mdr 1, 4-6; 9, 17; 7, 22-24). V rabínském pojetí odkazuje m. k Tóře a jejímu studiu. Rabín. mudrc je proto nazýván talmid chacham (dosl. žák moudrého), tj. učenec, který se upíná k boží m. a zabývá se Tórou pro ni samu, na rozdíl od kodifikátora (hebr. poseka), který vytváří responsa, a podílí se tak na normativním utváření halachy. V kabale je m. považována za jednu ze sefír. Na toto pojetí potom v rámci chasidismu navazuje zvláště hnutí Chabad. Moderní judaismus zahrnul pod pojem m. také vědu, proto je tzv. židovská věda označována jako Chochmat Jisra’el (dosl. M. Izraele či Židovská m.).