luterství (JKI-K)
luterství Jeden z hl. směrů protestantismu, který vznikl v průběhu reformace v Německu. Teologicky navázal na učení M. Luthera zdůrazňující ospravedlnění pouhou vírou (sola fide) a boží milostí (sola gratia) bez prostřednictví záslužnických skutků. L. se zpočátku jen obtížně prosazovalo mimo Německo, ale poměrně brzy zapustilo kořeny v čes. zemích, v prostředí novoutrakvistů (utrakvismus). Luterská věroučná specifika byla 1530 vyjádřena v Augsburském vyznání víry, jež bylo společně s dalšími konfesně vyhraněnými knihami (Formule svornosti) zařazeno 1580 do Knihy svornosti (Liber Concordiae). Zdůrazňuje Písmo (bible) jako jediný zdroj a normu víry (sola Scriptura) a klade důraz na víru. Na bohoslovecký intelektualismus ortodoxie lutherské reagoval v 17. stol. pietismus požadavkem osobně prožité zbožnosti; v 19. stol. podnítil racionalismus v luterském bohosloví mohutnou vlnu bibl. kritiky (liberální teologie). Vedle velké části Německa, jež přijalo v 16. stol. Lutherovu reformaci, stalo se luterství státním náboženstvím ve skandinávských zemích. Vystěhovalectvím se rozšířilo v USA a v Kanadě. V Evropě tvoří zemské státní církve, jež při bohoslužbě, zahrnující vždy kázání jako výklad Písma, užívají více či méně odlišnou liturgii. V Čechách a na Moravě umožnil toleranční patent 1781 existenci luterské církve, jež spojením s církví reformovanou se 1918 stala Českobratrskou církví evangelickou; po 2. svět. válce vznikla na území Čes. Těšína samostatná Slezská církev evangelická augsburského vyznání.