mystérium (JKI-K)
mystérium (řec. tajemství) V některých helénistických náboženstvích výraz pro tajné obřady určené pro zasvěcence. Vztahovaly se k mýtům příslušných božstev a vyjadřovaly zákl. skutečnosti lidského života. M. většinou navazovala na starší obřady i mýty, ale šířila se v nz. době v řec. interpretaci. Křesťané užili některých mysterijních termínů (zasvěcení, Pán, dokonalost aj.) k vyjádření víry v Ježíše Krista a jejích důsledků. V listech Pavla z Tarsu a listech jeho žáků označuje m. boží záměr, v Ef 5, 31–32 je výrazem pro inkarnaci, podle pozdější tradice se vztahuje na manželství. Pojem m. byl užíván i v apokalypsách. Teologie m. je pokus vyložit základy křesťanství analýzou liturgie svátostí jako m. U její kolébky stál benediktin Odo Casel (1886-1948), ovlivnila však i protestantismus. Berneuchenské hnutí vytvořilo v Německu po 1. svět. válce „bratrské kroužky“, které směřují mj. k interpretaci liturg. tradice a k obnově liturgie, zejm. k novému zhodnocení role symbolu ve zbožnosti.