čištíja (Islam)
čištíja – původem indické mystické (súfijské) bratrstvo (taríqa), které založil jeden z nejvýznamnějších islámských mystiků, považovaný za divotvůrce, šajch Muʻínuddín Muhammad Čiští (1141–1236). Narodil se v Sidžistánu, avšak když tento kraj vyplenili turečtí nájezdníci, rozhodl se rozdat veškerý svůj majetek (vlastnictví) a věnovat se životu odříkavému (zuhd). Získal to nejlepší dosažitelné náboženské vzdělání, hodně cestoval a osobně se setkal s mnohými předními súfijskými mistry oné doby. Koncem 13. století se natrvalo usadil v Indii a položil tam základy mystickému bratrstvu, jež přijalo mnohé indické specifiky, jako kupříkladu hudbu či lidové léčitelství (prorocká medicína). To mu značně usnadnilo kontakt s většinovým hinduistickým obyvatelstvem, v jehož obracení na islám (džihád) vždy sehrával řád významnou roli. Čištího hrob v Adžméru patří k nejvýznamnějším posvátným objektům v celé Indii a stala se místem hojně uctívaným nejen muslimy, ale též sikhy, hinduisty či křesťany. Čištíja původně působila pouze na indickém subkontinentu, ale v dnešní době kromě Indie, Pákistánu a Bangládéše vyvíjí rozsáhlé aktivity i na Západě, především ve Velké Británii a v USA. Z čištíjského prostředí vzešel i Hazrat Inájat Chán, duchovní otec „univerzálního súfismu“, synkretického spirituálního proudu, který v druhé polovině minulého století zaznamenal velké rozšíření především v západní Evropě a USA. Středobod učení čištíje tvoří koncept jedinosti všeho Bytí (wahdat al-wudžúd), avšak její mistři zdůrazňují především orientaci na praktický život. Mystik by podle nich měl žít duchovním životem, tedy uctívat Boha (Alláh) z lásky k němu, nikoliv v naději na rajské odměny (ráj) či strachu z pekla. Měl by se vzdát hmotných statků (vlastnictví), v nichž čištíjové spatřovali pouhé rozptylování od pravé mystické cesty.
Čištíjové se důsledně stranili politické angažovanosti a vždy si zakládali na své lidovosti a pacifismu. Měli (a mají) pověst otevřeného řádu (pro vstup do svých řad dokonce nevyžadovali od hinduistů ani formální konverzi k islámu, tedy vyznání víry, šahádu), byť z hlediska ortodoxie se řadili mezi ta méně „umírněná“ bratrstva. Významný vklad čištíje do kulturní historie nejen islámského světa představuje kawwálí, rituální skupinový zpěv súfijů vyvolávající hluboké náboženské emoce a někdy dokonce i extázi. Další významný (a zejména v poslední době široce zdůrazňovaný) přínos čištíje představuje osobitá súfijská medicínská nauka (lékařství), v jejíž praktické aplikaci se stali čištíjští šajchové proslulí.
Dále k tématu
- Hrabal, František. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD Press, 1998;
- Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;
- Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.
Viz též: čištíja (JKI-I)