ráj (Islam)

ráj (džanna) – eschatologické místo věčných odměn. Muslimské pojetí ráje (který se v Koránu nazývá nejčastěji džanna, několikrát též firdaws) se vyznačuje velkou plastičností, hedonismem a sugestivností, což bylo trnem v oku křesťanským polemikům, kteří těmto popisům vytýkali údajný hrubý materialismus, smyslnost a nedostatek jakékoliv duchovnosti. Líčení ráje se objevuje na mnoha místech Koránu; jen namátkou (pro ilustraci) uvádíme dvě ukázky: „… Předáci, to jsou ti, kdož (k Bohu) jsou přiblíženi, v zahradách slastí usídleni – zástup z prvních a jen málo z posledních. Na lehátkách, jež zlatem vypleteny jsou, jeden proti druhému odpočívat budou: obcházet mezi nimi budou chlapci mládí věčného s číšemi, konvicemi a poháry nápoje čirého, z něhož je hlava nerozbolí ani jím vyčerpáni nebudou, a s ovocem, které si volně vyberou, a s masem ptačím podle přání svých. Tam budou i dívky velkých očí černých, jež srovnávat lze s perlami střeženými, odměnou za to, co vykonali na zemi. A neuslyší tam plané tlachání ani k hříchu svádění, nýbrž jen slova: ‚Mír, mír s vámi!‘ A lidé po pravici – co bude s lidmi po pravici? Ti budou mezi lotosovými stromy bezostnými a mimózami plody ověšenými, pod stínem protaženým u vody tekoucí, s ovocem v hojnosti nevyčerpatelným, nezakázaným, na kobercích zdvižených. Dívky ty jsme zvláštním stvořením stvořili a pannami jsme je učinili láskyplnými, věku stejného s lidmi po pravici – a to zástup je z prvních i zástup z posledních.“ (56:10–39). „… A zbožní vskutku budou ve slastech, na pohovkách ležíce se budou rozhlížet. Na jejich tvářích uzříš svěžest slastí, napájeni budou vínem silným, zapečetěným z pižma pečetí – o to nechť soutěží ti, kdož soutěží – s vodou Tasnímu smíšeným, pramene, z něhož pijí jen přiblížení.“ (83:22–28) Legendární topografii ráje rozvedla muslimská lidová religiozita do pozoruhodných detailů (viz kosmologie). Na stránkách středověkých spisů se dozvíme, kolik má ráj sfér (nejčastěji se objevují čísla sedm nebo osm), z jakých materiálů jsou vytvořeny (zlato, perly, drahé kameny atd.), kdo tvoří jejich obyvatele (různé třídy andělů, proroci) a jaké jsou jejich rozměry. V jednom z těchto podání se v nejvyšší sféře tyčí Boží trůn. V hradbách kolem ráje je osm bran ze zlata a drahokamů pro proroky a mučedníky; pro ty, kdo se řádně modlili; kdo dávali almužnu; vybízeli k dobrému a varovali před zlým; zdržovali se vášní; vykonali pouť do Mekky; účastnili se džihádu; a pro ostatní bohabojné. Rajské brány střeží anděl Ridwán. K legendární topografii ráje nesporně patří rajský pramen Tasním či jezírko (nebo řeka) Kawthar. Představy o ráji by byly neúplné, kdyby v nich nefigurovaly húrí (kolektivum húr); jsou barvitě popisovány, jako mladé a panenské krásné dívky s velkýma černýma očima. Poměrně brzy jsou však v koránských popisech nahrazeny „čistými manželkami“, to jest pozemskými manželkami věřících. Nejzazším místem nebes, kam lze proniknout, je proslulý lotosový strom (sidrat al-muntahá). Dále – dle jedné z verzí legendy o Prorokově zázračné noční cestě z Mekky do Jeruzaléma (isráʼ) a jeho vzestupu do sedmi sfér nebeských (miʻrádž) – se poštěstilo proniknout pouze Muhammadovi, kterému tak bylo jako jedinému ze smrtelníků dopřáno předstoupit s nezahalenou tváří až před Boha (Alláh). V popisech ráje figurují mnohé radosti a slasti: řeky vína, mléka či medu, prameny průzračné chladivé vody, krásní mladí rozlévači vína, z něhož nebolí hlava, skvostné podušky, stín nádherných zahrad, rajské paláce nepředstavitelné krásy a mnohé další. Ovšem koránský ráj nepostrádá ani duchovní radosti. Největší potěšení pak představuje hledění na „tvář Boží“, pokoj a odpuštění. Z Koránu se také dozvíme, že v nebi muslimové neuslyší žádné pusté tlachání a pomlouvání. Tento moment patrně odráží Muhammadovu situaci v Mekce, kde jej lidé pomlouvali a posmívali se mu, proti čemuž se musel aktivně bránit. Islámský ráj bude zkrátka naprostým opakem vyprahlé a drsné pustiny, v níž arabští beduíni trávili většinu svého života. Proto byly rajské obrazy a různé drobné detaily s nimi spojené pro věřící takovým lákadlem. Al-Kisáʼího podání rajských slastí je obzvlášť působivé a naplňuje věřící bohabojným očekáváním. V ráji bude panovat blahodárný stín, věřící tam najdou nádherné zahrady s tekoucí průzračnou vodou. Ani o jídlo nemusí mít strach, neboť veškeré jejich chuti budou v okamžiku uspokojeny. Zatímco lidé na zemi stárnou a s přibývajícím věkem stále více chátrá i jejich tělesná schránka, v ráji tomu bude zcela opačně. Krása a půvab rajských obyvatel se budou každým rokem zdokonalovat. Vůbec v ráji budou lidé osvobozeni od všech možných nedokonalostí. V Koránu se zmiňuje, že věřící v ráji neuslyší žádné pusté tlachání, jako tomu bylo často na zemi, avšak al-Kisáʼí jde ještě dále a uvádí, že obyvatelé ráje dokonce nebudou plivat ani smrkat (!). Ale stejně nejpůsobivější obrazy se vztahují ke slastem, jež bohabojné čekají v náručích húrí.

Al-Kisáʼí o tom píše: „A tak (věřící muslimové – pozn. autora) přijdou k jedné z rajských bran, která bude stvořená z červeného diamantu. Tam zavolají mocným hlasem a v ústrety jim vyjdou hurisky a každá z nich obejme svého druha se slovy: ‚Ty jsi můj miláček a mně se líbíš! Splním všechny tvé touhy. Jen vstup dovnitř!‘ A pak každý věřící vejde do svého rajského obydlí. Nalezne v něm sedmdesát lůžek a na každém lůžku sedmdesát polštářů a na každém polštáři sedmdesát rajských dívek. Každá z dívek bude mít na sobě sedmdesát nádherných tkanin, které budou tak jemné, že přes ně bude prosvítat i drobné znaménko na lýtkách. Vlasy rajských dívek budou zářit tak pronikavě, že kdyby na zem hodili byť jen jeden jediný svůj vlas, zazářil by všem lidem.“ Uvádí též četné, nikterak nepříjemné, detaily: „Muži se budou moci volně dívat na tváře žen, na jejich prsa a nohy. A totéž budou moci činit i ženy (!!! – pozn. autora) Každý věřící bude v ráji jíst a pít za sto mužů a bude se těšit mužné síle sto mužů. A vždy když se znovu přiblíží ke své družce, najde v ní čistou pannu. Každý den v ní pozná čistou pannu stokrát a přitom se mu jeho družka nikdy neomrzí a ani on se neomrzí ji.“

Dále k tématu

  • Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy. Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;
  • Crofter, Warren. Velká kniha islámu. Přel. Otakar Chaloupka. Praha: BVD, 2006;
  • Maʻsúmiánová Farnáz. Život po smrti v učení světových náboženství. Přel. Igor Košut. Brno: Jota, 1995;
  • Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
  • Werner, Helmut. Islámská kniha mrtvých. Přel. Václav Vodička. Praha: Pragma, 2003.

Bronislav Ostřanský

Viz též: ráj (JKI-I)