magie (Islam)
magie – okultní disciplína, jež však nemá v islámu a priori negativní postavení. Muslimové totiž rozlišují mezi „bílou“ a „černou“ magií. Oba proudy se liší jak používanými prostředky, tak především svým cílem, přičemž „bílá“ magie se používala pro cíle prospěšné či „nadosobní“, zatímco cíle „černé“ magie vyplývaly z nízkých a zavrženíhodných lidských pohnutek. Rozšířenější bývala vždy ta „odvrácená“ strana magie, a proto se při pouhé zmínce slova „magie“ věřícím vynoří na mysli především ona, čemuž ostatně odpovídá i arabský výraz sihr, jež poukazuje na kontakt s nadpřirozenými silami, džinny či zastírání skutečnosti. V Koránu na magii narazíme v různých negativních konotacích. Magie zahrnuje celou řadu činností a představ a její rozdělení na „bílou“ a „černou“ se nedrží rozdělení těchto praktik, ale prochází napříč nimi. Tak např. mezi odvětví magie patří i numerologie, která bývá obvykle řazena k „bílým“ odvětvím, avšak pokud se jí „ujme“ kupříkladu člověk hodlající zneužít jeden z jejich „produktů“, magický čtverec (wafq), aby někoho poškodil, pak se jedná o „černou“ magii. Jiné rozdělení (nikoliv dle cílů, nýbrž na základě použitých prostředků) člení magii na duchovní (která bývá pokládána za tu jedinou pravou) a přírodní (již zbožnější a především osvícenější muslimové označovali za podvod). Duchovní magie (as-sihr ar-rúhání) se zakládá na víře v tajemnou moc úryvků z Koránu nebo tzv. Překrásných jmen Božích (asmáʼ Alláh al-husná) a dělí se na dva směry, nazývané „vznešený“ a „nízký“ (ʻulwí wa suflí) nebo výstižněji „božský“ a „satanský“ (rahmání wa šajtání). Božská magie se považuje za vznešenou disciplínu, plně korespondující s duchem šaríʻi. Používá se výhradně k bohulibým účelům. Její stoupenci usilují o poznání tzv. nejmocnějšího jména Božího, které dle jejich přesvědčení otevírá brány k pravému Poznání nebo dokonce i k vládě nad světem. Toto poznání se dostalo jedině duchovní elitě lidstva, kam patřil např. prorok a král Sulajmán (Šalamoun). Satanská (či ďábelská) magie se naproti tomu pokouší získat osobní prospěch tomu, kdo ji provozuje, za pomocí džinnů či satanů. Všeobecně je pokládána za zavrženíhodnou (makrúh), ne-li přímo zakázanou (harám). Pokud jde o přírodní magii, tak ta používá všemožné triky, aby deklarovala, že je ve spojení s „vyššími silami“, avšak jak ze samotného názvu vyplývá, jedná se ve skutečnosti o přírodní zakonitosti. Ovšem tato složka de facto ke skutečné magii ani nepatří.
Dále k tématu
- Al-Qaradáwí, Júsuf. Povolené a zakázané v Islámu. Přel. Robert Hýsek. Praha: Muslimská obec Praze, 2004;
- Endres, Franz Carl, a Annemarie Schimmel. Tajemství čísel: Mystika a magie čísel v různých kulturách. Přel. Vladimír Čadský. Bratislava: Eugenika, 2000;
- Luboš Kropáček. „Exorcismus v islámu.“ Studia theologica 14, č. 4 (2012): 147–156. https://www.studiatheologica.eu/pdfs/sth/2012/04/09.pdf;
- Nakonečný, Milan. Lexikon Magie. Praha: Argo, 2009;
- Tomek, Jiří. Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky. Praha: Argo, 2016;
- Vernet, Juan. Arabské Španělsko a evropská vzdělanost. Přel. Jiří Kasl. Brno: L. Marek, 2007.
Viz též: magie (JKI-I)