numerologie (Islam)
numerologie – okultní nauka, zabývající se především „kvalitativní“ stránkou čísel. Patří ke kulturnímu odkazu prakticky všech velkých civilizací. Nejinak tomu bylo i v případě té islámské. Skutečnost, že písmena arabské abecedy původně sloužila též k zaznamenávání čísel (mnohem dříve, než se k tomuto začaly používat číslice indického původu, které se nakonec jako „arabské“ dostaly až do Evropy), představovala v arabském prostředí zásadní a zcela rozhodující specifikum. Lidé, kteří se numerologii věnovali, spojovali konkrétní texty s jejich konkrétními numerickými hodnotami. Esoterní výklad určitých výroků či náboženských formulí pak v jejich podání například mohl spočívat v objasnění, které mělo stejnou numerickou hodnotu. Tato „posedlost čísly“ dosáhla svého vrcholu při alegorické interpretaci Koránu (taʼwíl), k níž se svým osobitým způsobem uchylovali i učenci značně heterodoxního renomé. Svou pozornost přitom věnovali nejen interpretaci jednotlivých koranických veršů (áját), ale rovněž i záhadným písmenům v Koránu (al-hurúf al-muqattaʻa), které figurují na začátcích řady súr. Posedlost numerologií se však netýkala pouze textu Písma. Ve středověku bylo za vrcholné mistrovství pokládáno kupříkladu složit esteticky dokonalé verše, jejichž výsledný numerický součet odpovídal roku, kdy byly sepsány (v letopočtu hidžry). Numerologové sehráli neodmyslitelnou roli rovněž při výrobě talismanů, jejichž základním prvkem obvykle býval wafq neboli tzv. magický čtverec, obrazec vyznačující se „zázračnou“ vlastností, že součty numerických hodnot políček ve všech řádcích a sloupcích (a často i diagonálách) dával jednu a tutéž hodnotu, kterou odborně nazýváme konstantou čtverce. V případě čtverce třetího řádu (tedy 3 x 3 políček) se tvorba takového obrazce, třebas i metodou „pokus – omyl“, mohla zdát snadnou, u konstrukcí vyššího řádu (např. i sedmého) se jednalo o proces vyžadující hluboké matematické dovednosti dotyčného tvůrce. A vzhledem k již zdůrazněné pozoruhodné povaze arabské abecedy si za čísla musíme nezřídka dosadit určitá slova, většinou z okruhu náboženského lexika. Numerologie slavila své žně rovněž při spekulacích točících se kolem Božích atributů, tzv. Překrásných jmen Božích (asmáʼ Alláh al-husná). Řada islámských tematických okruhů se kromě „standardní“ dočkala i té numerologické interpretace. To platí bezezbytku rovněž o islámském konceptu stvoření, kde Stvořitel (Alláh) tvůrčím imperativem „Budiž!“ (kun) stvořil veškeré Stvoření. Netřeba ani dodávat, že numerické hodnoty jednotlivých segmentů tohoto konceptu spolu úzce souvisejí – a není to, jak by numerologové dodali, jistě náhodou. Ve středověku vznikla celá řada numerologických pojednání, avšak zdaleka největší proslulosti se dostalo knize Šams al-maʻárif al-kubrá (Velké slunce poznání) vrcholného okultního klasika islámského středověku, šajcha Ahmada al-Búního. Jeho dílo je dodnes vydáváno, avšak dlužno dodat, že mezi zbožnými muslimy má velmi špatnou pověst.
Hovoříme-li o konkrétních číslech, pak se ke každému z nich vztahují konkrétní asociace dané především tím, že odpovídají numerickým hodnotám jednotlivých arabských písmen, případně i celých slov či vět. Abychom výklad ještě více zkomplikovali, musíme dodat, že podle numerologů (např. šajch at-Túchí) mají jednotlivá písmena svou „povahu“, kterou je třeba se zabývat. Je to dáno nejen jejich pořadím v arabské abecedě, ale též jejich fonetickými charakteristikami a především ortografií. Poslední zmíněný bod je v kultuře, která dovedla umění kaligrafie do dokonalosti, obvzlášť podstatný. Hovoříme-li o číslech, nutno začít u jedničky – a tady také začíná první problém. Pro toto číslo má arabština dva výrazy, wáhid a ahad. Ovšem termín ahad má (nejen v súfismu) jiné konotace než wáhid (rovněž jeden). Zatímco wáhid podléhá zákonům matematiky a jejím operacím, jako je třeba násobení, ahad se jim vzpírá. Neboť stojí nade všemi zákonitostmi, které existují. V číselné řadě se nacházejí méně oblíbené i oblíbenější položky; tak například (stejně jako u nás) mezi ta oblíbenější čísla patřily sedmička nebo trojka. Jiná čísla zase znamenala zcela obecně mnoho – a právě v těchto intencích je třeba vnímat „čtyřicet“ či „tisíc“. Numerologie však, jak se může snadno přesvědčit návštěvník běžného arabského knihkupectví, zdaleka není „hudbou minulosti“, ale stále se těší velké oblibě.
Dále k tématu
- Bahbouh, Charif, a Adéla Provazníková. Arabská astrologie a astronomie: Rukopis knihy o narození a osudu mužů a žen. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2021;
- Boušek, Daniel. Polemika islámu s judaismem a hebrejskou biblí ve středověku: Ibn Hazm a Samawʼal al-Maghribí. Praha: Academia, 2013;
- Endres, Franz Carl, a Annemarie Schimmel. Tajemství čísel: Mystika a magie čísel v různých kulturách. Přel. Vladimír Čadský. Bratislava: Eugenika, 2000;
- Heller, Jan. Symbolika čísel a její původ. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském, 2003;
- Chišti, Hakim Moinuddin. Kniha súfistického léčitelství. Přel. Eva Küblbeková. Praha: Pragma, 1999;
- Ibn Chaldún, Abú Zajd Abd ar-Rahmán Ibn Muhammad. Čas království a říší: Muqaddima. Přeložil a úvodem a poznámkami opatřil Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1972;
- Lawrence, Bruce. O Koránu. Přel. Gabriela Weberová-Babulíková. Praha: Pavel Dobrovský - Beta, 2007;
- Sutton, Daud. Islámský design: Geniální geometrie. Přel. Petra Pachlová. Praha: Dokořán, 2014.