věštění (Islam)

Verze z 14. 11. 2024, 15:49, kterou vytvořil imported>ZRN (přidán Slovník islámu)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

věštění – předpovídání budoucnosti; v muslimském prostředí oblíbená to disciplína. Ve středověku se tam totiž rozvinula celá řada věšteckých praktik, jež bývaly nazývány různě, např. džafr, kihána, zadžr či faʻl. Zahrnovaly množství nejrůznějších postupů. Budoucí události mohly být předvídány z písmen arabské abecedy (ʻilm al-hurúf), číslic (hisáb al-džummal), tzv. Překrásných jmen Božích (asmáʼ Alláh al-husná), pohybu hvězd (ʻilm an-nudžúm), rozlité kávové sedliny po otočení šálku dnem vzhůru (qiráʼat al-findžán), případně z četby náhodně vybraných veršů Koránu nebo veršů velkých básníků (např. Háfeze ze Šírázu). Ve středověku bylo rovněž velmi rozšířené vykládat budoucnost ze snů či vizí (výklad snů). Věštění bylo obecně pokládáno za jedno z mnoha odvětví magie, jež však nemá v muslimském prostředí apriori negativní konotace. Aby se mohlo předpovídání budoucnosti opírat o ty správné základy vznikaly ve středověku četné věštecké příručky, z nichž ty nejstarší byly připisovány již šestému šíitskému imámovi Džaʻfaru as-Sádiqovi či jeho předchůdci a Prorokovu zeti ʻAlímu ibn Abí Tálib. Jedná se však patrně o podvrhy, které měla legitimizovat pověst obou osobností jakožto znalců esoterních věd a pramenů veškeré moudrosti. Tyto „monografie“ byly založeny na využití konkrétních koranických veršů jakožto náznaků věcí budoucích. Přestože obvykle máme sklon řadit věštectví do hájemství lidové religiozity, ve středověku se touto disciplínou seriozně zabývala celá řada učenců (ʻulamáʼ), které známe jako autority z jiných oblastí vzdělanosti. K věšteckým praktikám se řadí rovněž istichára, tedy prosba o radu či vnuknutí, kdy se věřící modlí k Bohu (Alláh), aby mu naznačil, co se má stát, nebo, co má učinit. Příslušné vnuknutí se věřícím dostává obvykle ve snu. S cílem poznat věci budoucí se středověcí muslimští učenci věnovali též astrologii.

Dále k tématu

  • Lane, Edward William. Arabská společnost ve středním věku: Studie k „Tisíc a jedné noci“. Přel. Josef Mrkos. Praha: V. Kotrba, 1905;
  • Bahbouh, Charif, a Adéla Provazníková. Arabská astrologie a astronomie: Rukopis knihy o narození a osudu mužů a žen. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2021;
  • Vernet, Juan. Arabské Španělsko a evropská vzdělanost. Přel. Jiří Kasl. Brno: L. Marek, 2007.

Bronislav Ostřanský