prorok (JKI-K)
prorok (hebr. nábí, též róé; řec. profétés) Zvěstovatel boží vůle v konkrétních situacích; v Izraeli sz. doby byl protiváhou královského úřadu. P. se odvolávali na boží výroky, které slyšeli, později i na vidění, jichž se jim dostalo. „Praví p.“ střežili monoteismus, zastávali se chudých, předem upozorňovali na vnitřní i vnější nebezpečí a ve zlých dobách připomínali boží zaslíbení (odtud představa o p. jako věštci). K prorockým knihám byly v Izraeli počítány i knihy historické (tzv. přední p.), v kř. bibli se za knihy prorocké pokládají knihy Izajáše, Jeremjáše, Ezechiela, Daniela a tzv. Dvanácti malých proroků (Ozeáš až Malachiáš; viz seznam zkratek). Na proroctví do jisté míry navazují apokalypsy. V nz. době byly p. lidé obdaření některými zvláštními schopnostmi jako glosolálie (charisma), v pozdějších spisech Nového zákona se však za p. pokládají především ti, kdo srozumitelně vykládali základní kř. kérygma.
Viz též: prorok (JKI-J), proroci (JKI-I)