Arabové (Islam)
Arabové – původní příjemci zjevení Koránu a šiřitelé islámu. Označení Arab se poprvé v dějinách objevilo patrně mezi 9. a 8. stol. př. n. l., kdy se ve vojenských záznamech Asyrské říše vzpomínají výborní jezdci na koních nazývaní Aribu nebo Arabu. Tito jezdci pocházeli z nehostiných pustin Arabského poloostrova, ale čas od času svými výboji na sever znepokojovali své mnohem mocnější sousedy. Kočovní obyvatelé Arabského poloostrova se obecně nazývali beduíni, což se tradičně obvozuje od slova bádija (poušť), která pokrývá větší část Arábie. Ta se tradičně rozděluje již od antických dob na tzv. Šťastnou Arábii (oblast dnešního Jemenu, kde díky pravidelným monzunům je možné provozovat usedlé zemědělství), pouštní Arábii (zahrnující oblast Arabského poloostrova, která se dále vnitřně člení na úzkou nížinu při pobřeží Rudého moře Tihámu, následující horské pásmo Hidžáz, vnitřní prostory poloostrova Nadžd, pobřežní region u severního konce Perského zálivu, zvaný al-Ahsáʼ a další). Beduíni se živili především pastevectvím, zatímco obyvatelé nemnoha menších oáz se soustředili na řemeslo a především na obchod. Beduíni žili v rodové společnosti svázané řadou nepsaných pravidel a jejich život byl zcela nepředstavitelný bez velbloudů, na nichž jezdili, kteří jim poskytovali maso, mléko a srst atd., takže významný německý orientalista Sprenger kdysi nazval beduína „parazitem velblouda“. Slovo „Arab“ původně označovalo výhradně kočovného beduína, teprve později začalo zahrnovat všechny, kdož hovořili arabsky nebo přijali arabskou kulturu. Po vzniku islámu arabští učenci, zejména filologové (např. Wahb ibn Munabbih, Kaʻb al-Ahbár), sbírali doklady o beduínských tradicích, legendách i způsobu života. Arabští geografové a letopisci si zvykli rozdělovat tradičně Araby podle jejich původu do tří hlavních skupin. První tvořili dávno zaniklé arabské kmeny (al-ʻarab al-báʼida), které žily v prastarých časech na území Arabského poloostrova, ale z různých příčin se jejich stopy v dějinách ztrácejí. Mezi ně patřily i kmeny ʻÁdovců a Thamúdovců vzpomínané v Koránu v souvislosti s posláním proroků Húda a Sáliha (viz staroarabští proroci), které oba národy nevyslyšely a potupily, za což je stihl spravedlivý trest. Představy orientalistů kladly existenci kmene ʻÁd do říše legend; teprvé nejnovější objevy v Úbaru (Nicolas Clapp) naznačují jeho možnou historicitu. Druhou skupinu představují Arabové jihu, zvaní též Jemenité nebo Kahtánovci (podle společného legendárního prapředka). Protože jejich původní vlast Jemen zásáhlo sucho i zničení legendami opředené přehrady Maʼrib, mnohé kmeny se vystěhovaly daleko na sever do různých koutů Arabského poloostrova, mj. do pustin na pomezí Syropalestiny. Třetí a nejmladší skupinu tvoří tzv. Ismáʻílův rod, označovaný též jako al-ʻarab al-mustaʻarab (doslova „arabizovaní Arabové“). Jejich původ legendy kladou do časů, kdy se prorok (a praotec všech Arabů) Ibráhím (Abraham) se svou rodinou usadil v Mekce, kde se jeho syn Ismáʻíl (Izmael) oženil s jemenskou dívkou. Postupně tak vzniklo četné obyvatelstvo, které se tradičně označuje jako severní Arabové, nebo též ʻAdnánovci. Mezi severními a jižními Araby, zvanými též Qajsovci a Kalbovci, probíhala neustálá řevnivost, která se projevovala jak v časech předislámských (džáhilíja), tak i v době islámské expanze, kdy vzájemný antagonismus nezahladila ani ta skutečnost, že je osud zavál daleko od jejich domoviny, takže tradiční konflikty mající kořeny ze starověké pouštní Arábii doznívaly např. ve vyspělém městském prostředí Andalusie.
Dále k tématu
- Hourani, Albert. Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
- Mendel, Miloš, a Zdeněk Müller. Svět Arabů. Praha: Svoboda, 1989;
- Pauliny, Ján. Arabi, vládcovia stredomoria. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1976;
- Pauliny, Ján. Kniežatá púšte. Bratislava: Mladé letá, 1978;
- Prosecký, Jiří, ed. Encyklopedie starověkého Předního východu. Praha: Libri, 1999;
- Tureček, Břetislav. Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel. Praha: Knižní klub, 2007.