Balthasar, Hans Urs von (JKI-K)

Balthasar, Hans Urs von (1905-1988) Švýc. kat. teolog, jezuita, představitel tzv. nové teologie. Studoval germanistiku, filosofii (doktorát 1929) a teologii, před akademickou dráhou dal však přednost studentské pastoraci v Basileji (1940-1948). Navázal zde kontakty s K. Rahnerem a K. Barthem (B. monografie Karl Barth, 1951 bývá pokládána za nejkomplexnější kat. polemiku s Barthovou teologií). Inspiroval se Erichem Przywarou (1889-1972), patřil do skupiny kolem franc. teologa Henri de Lubaca. Od 1940 se přátelil s lékařkou a mystičkou Adrienou von Speyr (1902-1967), s níž 1944-1945 zal. sekulární institut Johannes-Gemeinschaft (1949 v Einsiedeln rovněž nakladatelství Johannes Verlag), a kromě vlastní tvůrčí práce vydával její díla. Ač byl považován za předchůdce koncilního myšlení (druhý vatikánský koncil), vystupoval od konce 60. let jako kritik pokoncilního kat. modernismu (neokonzervativista). V aggiornamentu spatřoval ohrožení bibl. tradic a počátek přechodu od víry k horizontálnímu humanismu, odmítal však postoje lefebvristů (M. Lefèbvre). Středem jeho teol. zájmu byla christologie a staurologie (učení o kříži). Z rozsáhlého díla (85 prací) vyniká obsažná teol. estetika Herrlichkeit (1961-1969, 6 sv.), v níž uvažuje o zjevení živého Boha (od Trojice po ukřižování a poslední soud) v estetických souvislostech, v kategoriích vnitřní krásy, nádhery a slávy božské lásky. Stál též u zrodu mezinárodního kat. časopisu Communio (1973). Čes.: Síla křesťanské naděje, 1995; Učitelka prostoty, 1997; Pravda je symfonická, 1998; Cesty k ujasnění, 1998; Křesťansky meditovat, 2001.

Helena Pavlincová