Horovicové (JKI-J)

Horovicové Jméno české žid. rodiny, z níž vzešlo mnoho učenců, rabínů a řada dalších osobností činných ve všech sférách žid. života. H. byli levité a podle jedné z tradic spadají jejich počátky do Španělska. V Čechách lze jejich dějiny sledovat zpět až do 15. století. Své jméno odvozují od městečka Hořovice (něm. Horowitz) v Čechách, odkud pocházeli nejstarší známí nositelé tohoto jména. Jméno se vyskytuje v celé řadě variant jako Horovic, Horovitz, Hurwitz, Horwitz, nebo ha-Levi iš Horovic; pod vlivem ruštiny i Gurwitz nebo Gurevič. Někteří badatelé zastávají názor, že jméno Munk nebo Munka vyskytující se v dobových kř. pramenech označuje členy téže rodiny. Z Čech se postupně různé větve rodiny H. rozšířily po celé diaspoře a usadily se také Izraeli. O jednom ze zakl. této rodiny Ješajovi ben Moše ha-Levim (z. 1517) je známo, že 1514 přislíbil finanční podporu pražským hebr. knihtiskařům na vydání Pentateuchu. Z Ješajových sedmi synů si zaslouží zmínku Aron Mešulam Horovic (1470-1545), který 1535 založil v Praze synagogu známou později jako Pinkasova škola (v jidiš Pinkas schul). Obvykle je ztotožňován se Žalmanem Munkou, kterému Ludvík Jagellonský udělil 1525 privilegium, že rabín a starší pražské žid. obce mají být ustanovováni z členů jeho rodiny. Pravděpodobně kvůli tomuto privilegiu a mimořádné moci H. došlo mezi nimi a jejich protivníky ke sporům, k jejichž urovnání byl do Prahy povolán něm. rabín a veřejný činitel Josef (Joselmann) ben Geršom z Rosheimu (asi 1478-1554). Z dalších Ješajových synů Jisra’el zahynul 1568/1569 společně se svým zetěm Moše ben Jo’elem při pogromu v Praze a Šabtaj Šeftl (z. 1555) působil jako představený obce. Z rodiny Arona Mešulama Žalmana pocházeli v linii Jisra’ele mimo jiné jeho syn rabi Pinchas ben Jisra’el Horovic (1535-1618), který žil v Krakově, byl švagrem Moše Iserlese a od 1585 představeným Rady čtyř zemí; dále přívrženci chasidismu Cvi Hirsch ha-Levi Horovic a jeho synové Pinchas ben Cvi Hirsch Horovic (1730-1805), rabín ve Frankfurtu n. M., a Šmu’el Šmelke ben Cvi Hirsch Horovic (1726-1728), rabín v Mikulově. Z linie Šabtaje Šeftla pocházel Avraham ben Šabtaj Šeftl Horovic (asi 1550-1615), představený obce, který se vystěhoval do Polska a pobýval v Krakově a Lvově, kde byl 1595 zvolen dajanem. Jeho syn Ješaja ben Avraham ha-Levi Horovic (asi 1565-1630) proslul jako autor díla Šnej luchot ha-brit (ŠeLa; Dvě desky smlouvy), podle kterého byl také zván ha-Šelo ha-Kadoš (Svatý Šelo). Ješajovým bratrancem byl Šabtaj Šeftl ben Akiva Horovic (asi 1565-1619), žák Jehudy Livy ben Becalela, představitel kabaly a autor díla Šefa tal (Příval rosy, 1612; odtud přízvisko Šeftl), ovlivněného M. Cordoverem, a Nišmat Šabtaj ha-Levi (Duše Šabtaje ha-Leviho, 1616). Až do poč. 19. stol. zastávali H. rabínské funkce v různých městech Polska, Litvy, Ruska, Rakouska, Čech, Moravy, Uher a Německa.

Bedřich Nosek