Ikbál, Muhammad (JKI-I)

Ikbál, Muhammad (1873-1938) Indický islám. myslitel, básník a mystik, duch. otec emancipačního procesu indických muslimů a Pákistánu. Studoval na státní islám. fakultě v Láhauru a v Mnichově. Stal se předsedou Muslimské ligy, ale názorově se rozcházel s představiteli radikálnějšího křídla v čele s Džinnáhem. Kromě polit. činnosti se zabýval práv. praxí, psal mystickou poezii. V náb.-fil. úvahách se snažil o propojení moderního záp. myšlení (např. H. Bergsona a F. Nietzscheho) s odkazem koránu. Společ. a individuální rozvoj viděl v jednotě a synkrezi pozitivních hodnot svět. myšlení. Za záruku pokroku označoval mystickou lásku, která je cestou k poznání pravdy. I. tvorba je prodchnuta humanismem, vypjatým důrazem na obecně etické zásady a snahou o povznesení islám. myšlení v kontextu emancipačního boje při respektování některých pro něj pozitivních hodnot evrop. myšlení. Byl typickou obětí civilizační schizofrenie, jíž trpěla modernistická část islám. reformátorů (reformismus, Sajjid Ahmad Chán). Vycházel z úcty k etickému a kulturnímu odkazu islámu, ale zároveň obdivoval Lenina a soc. program bolševické revoluce; vystupoval proti ateismu, ale zároveň hájil evrop. modely socialismu. Dílo I. patří k vrcholům islám. moderního myšlení 20. stol.

Miloš Mendel