arménská církev (JKI-K)
arménská církev (též arménsko-gregoriánská církev) Jedna z nejstarších kř. církví, zal. biskupem Řehořem Osvětitelem (Grigor Luzavorič, z. kol. 332), který kol. 300 pokřtil arménského krále Tiridata III. (238-341). Arménie se tak stala první říší, kde bylo oficiálně přijato křesťanství. Ve věrouce a kultu je a.c. blízká pravoslaví, odlišuje se však uznáním monofyzitismu, odmítnutého 451 chalkedonským koncilem. V čele a.c. stojí nejvyšší patriarcha (katolikos) všech Arménů, kterého volí doživotně biskupský synod v Ečmiadzinu (nedaleko Jerevanu), kde je od 1441 sídlo patriarchy. – Římkat. církev se již koncem 12. stol. pokusila podřídit Armény řím. papeži. Úspěšná byla v Kilikii (Turecko), kde se na prvé unii 1198 dohodli kilicko-arménský král Lev II., katolikos Řehoř III. a papež Celestin III.; tato unie nebyla zrušena ani za pozdějších polit. sporů, které zpřetrhaly vazby na Řím. 1742 papež Benedikt XIV. potvrdil duch. úřad katolikose Abráháma a jeho sídlo v libanonském klášteře Bzommaru. Arménští katolíci v evrop. Turecku, vně kilického patriarchálního obvodu, měli od 1827 vlastního arcibiskupa-primase v Cařihradě.
Vedle sjednocených (unionovaných) Arménů však byla většina nesjednocených, podléhajících ečmiadzinskému katolikovi a patriarchátům v Cařihradě (od 1461), Sis (Kilikie), Aktmaru a Jeruzalémě. Pro odlišení nesjednocené a.c. od unionované církve v Malé Arménii a Kilikii se a.c. někdy označuje jako arménsko-gregoriánská; její oficiální název je arménská apoštolská svatá církev.
Viz též heslo Církev Svatého Řehoře Osvětitele v encyklopedii České církve a náboženské společnosti (2020)