sionismus (JKI-J)

sionismus Hnutí za nár. emancipaci Židů v diaspoře, jedna z forem evrop. nacionalismu 19. stol. Autorem názvu, který odkazuje k bibl. symbolice hory Sión, je žid. spisovatel Nathan Birnbaum (1864-1937). S. měl primárně sekulární program vycházející z teze, že dějiny Židů provází chronický antisemitismus, že Židé nejsou pro své okolí přijatelní a koncept asimilace, jak ho formulovala haskala a reformní judaismus, je chybný. Na tomto předpokladu vybudoval zakl. s. Theodor Herzl ideologii, jejíž osou byl návrat Židů do Palestiny a vytvoření žid. státu. Náb. motivovaný cíl návratu k Siónu existoval od vyhnání Židů z Palestiny Římany po povstání Bar Kochby (132-135 n.l.), byl integrální součástí žid. rituálu a doktrinálně spjat s vírou v příchod mesiáše (eschatologie). S. ovšem tento koncept přijal pouze jako náb. komponent širší nacionalistické vize. S. měl ideové předchůdce, jako byli Moses Hess, Cvi Hirsch Kalischer, Jehuda ben Šlomo Alkalai nebo Leon Pinsker. Skutečný teoret. základ s. však položil až Theodor Herzl ve svém díle Der Judenstaat (Žid. stát, 1896). S. vznikal v atmosféře zvýšeného antisemitismu, zejm. ve vých. Evropě. První sionistický kongres se konal v době, kdy již probíhala první alija do Palestiny (tehdy ještě provincie Osmanské říše). Z jednání kongresu konaného 1897 v Basileji vznikla Svět. sionistická organizace a další struktury, jež měly polit. a finanční podporu vlivných představitelů evrop. židovstva, jako byli baron Edmond de Rothschild (1845-1934), britský ministr zahraničí lord Arthur James Balfour (1848-1930), britský vysoký komisař pro Palestinu Herbert Louis Samuel (1870-1963) ad. Balfourova deklarace 1917 zaručila sionistům právo na „židovskou nár. domovinu“ na území Palestiny obsazené Brity. Od poč. 20. let se žid. kolonisté dostávali do sporů s místním arab. obyvatelstvem, jejichž perspektivní řešení se ideologům s., jako byli např. Chaim Weizmann (1874-1952) nebo Nahum Goldmann (1895-1982), nepodařilo najít. 1942 byl vyhlášen tzv. Biltmorský program, jenž orientoval s. na užší spolupráci s USA. 1947 Valné shromáždění OSN odhlasovalo rozdělení Palestiny na žid. a arab. stát, avšak arab. země rozdělení odmítly. Následná intervence a 1. žid.-arab. válka tento plán zmařila. Uprostřed bojů vznikl 14. května 1948 moderní stát Izrael, porážka Arabů vedla k upevnění jeho pozice, ale také ke vzniku palestinské otázky, s níž je s. jako státní ideologie Izraele konfrontován dodnes. Od konce 60. let se v rámci pestrého ideového spektra s. stále výrazněji prosazují náb. radikální tendence označované jako náb. sionismus a žid. fundamentalismus.

Miloš Mendel