hereze (JKI-J)
hereze (z řec. hairesis – výběr, volba) Postoj, který je v rozporu se stanoviskem obecně uznávané náb. autority. Jelikož v judaismu neexistuje centrální věručná autorita, vůči které by bylo možné h. poměřovat, bylo její rozlišení vždy do znační míry vágní. Protože i heretik zůstával principiálně Židem, byla značná pozornost věnována otázkám, zda může nadále přinášet oběti, tvořit minjan či vystupovat jako svědek u bejt din. I když byl na některé jednotlivce v minulosti uvalen cherem (paradoxně např. i na Maimonida, který se vymezení jednotlivých h. intenzivně věnoval), bylo takové rozhodnutí omezeno na konkrétní žid. obec a málokdy dosáhlo širšího uznání. Určitou výjimku v dějinách judaismu zřejmě tvořila tzv. hnutí falešných mesiášů v 17. a 18. stol. (Šabtaj Cvi, Ja’akov Frank). V Talmudu a rabínské literatuře se pro označení heretiků nejčastěji objevují čtyři termíny, jejichž významová pole se však různě překrývají: min, apikoros, kofer a mumar. Jako minim jsou označováni ti, kdo odmítají autoritu rabínů a zpochybňují budoucí příchod mesiáše. Kofer znamená přibližně volnomyšlenkář, který odmítá božskou inspiraci Tóry a v textech hledá spíše rozpory vedoucí k pochybnostem. Výraz apikoros, odkazující svou etymologií na epikurejce, zahrnuje skeptiky zpochybňující boží prozřetelnost a možnost zjevení. Zatímco apikoros je heretikem na základě intelektuálního rozhodnutí, termín mumar označuje odpadlíka, kterého k rozchodu s náb. autoritou vede citová rozkolísanost.
Viz též: hereze (JKI-K), hereze (JKI-I)