insán kámil (Islam)
insán kámil – dokonalý člověk, pravý cíl mystické cesty. Představa o dokonalém člověku tvoří ústřední koncept islámské mystiky (súfismus). Přestože se jedná o tak nosné téma, oporu pro něj nenalezneme ani v Koránu, ani v Tradici (sunna), a také do súfismu se dostal až časem. Orientalisté často zmiňují manichejské či gnostické vlivy, které v tomto učení patrně zaznívají. Myšlenky o tom, že člověk má v Božím plánu stvoření zcela osobité a výjimečné místo, že je zástupcem Boha (Alláh) na zemi (chalífa), súfijové rozvinuli do mnohem dalekosáhlejších konstrukcí. Podle nich je člověk nejen vrcholem Stvoření, ale též jeho pravou příčinou, jehož prostřednictvím (jako prismatem) Bůh v každou chvíli nahlíží na tento svět i na Sebe sama. Dokonalý člověk též představuje jistý zprostředkující moment mezi člověkem a naprosto transcendntním Bohem – zejména poté, co se řetězec proroctví, jak islám učí, Muhammadovou smrtí navždy uzavřel. Učení o dokonalém člověku rozvedla řada vrcholných islámských mystiků (šajch) a teozofů do podoby složitých a rozsáhlých myšlenkových soustav, mezi nimiž vyniká duchovní odkaz Největšího mistra (aš-šajch al-akbar) Muhjiddína ibn ʻArabího (viz wahdat al-wudžúd) a velmi vlivné pojednání na toto téma z pera šajcha ʻAbadalkaríma al-Džílího.
Významný středověký učenec a literát, šajch ʻAlí al-Džurdžání, do svého proslulého traktátu Kniha definic (Kitáb at-taʻrífát) vložil též heslo Dokonalý člověk (al-insán al-kámil): „Shrnuje veškeré sféry, božské i bytí, univerzální i parciální. Je to Kniha, jež zahrnuje veškeré knihy Božské i existující, a proto jeho duch a rozum tvoří ‚intelektuální knihu‘, nazvanou Matka knihy (umm al-kitáb). Proto se stává jeho srdce zápisem na Chráněné tabulí (al-lawh al-mahfúz), a proto také je jeho duše Knihou smazání a utvrzení (kitáb al-mahw waʼl-ithbát). Je poctěným, očištěným a vyzdviženým svitkem, jehož se nemohou dotknout a pochopit jeho tajemství než ti, kdož se očistili od závojů temnot (mutahharún min al-hudžub az-zulmáníja – tedy súfijská duchovní elita, která se zbavila „okovů tohoto světa“ – pozn. autora). Vztah tohoto Prvního intelektu k Velkému světu a jeho pravým podstatám se podobá vztahu lidského ducha k tělu a jeho funkcím. A je-li univerzální duše srdcem Velkého světa (čili vesmíru – pozn. autora), je stejně tak racionální duše srdcem člověka, a proto bývá svět označován jako velký člověk (al-insán al-kabír).“
Dále k tématu
- Ahmad, Hazrat Mírzá Ghulám. Filosofie učení islámu. Přel. prof. Mandel & Botho von Kopp. Praha: Nakladatelství Islám, 2003;
- Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;
- Nasafí, ʻAzíz ibn Muhammad. Průvodce poutníka na cestě za nejzazším cílem: Úvod do súfismu. Přeložil, předmluvou a poznámkami opatřil Jaromír Kozák. Praha: Volvox Globator, 2007;
- Nasr, Seyyed Hossein. Záhrada pravdy: Vízia a prísľub súfizmu, mystickej tradície islámu. Přel. Milan Špak. Praha: Malvern, 2022;
- Ostřanský, Bronislav. Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky: „Úradky Boží pro nápravu lidského království“ šajcha Muhjiddína ibn ʻArabího. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2004.