talismany (Islam)
talismany (tilasm) – rozličné objekty patřící k nejzřetelnějším projevům magie v každodenním životě středověké muslimské společnosti (viz též pověry). Mezi talismany můžeme řadit jak závěsné tabulky, tak např. i nápisy na těle. To, co mají talismany přes variabilitu použitých materiálů společné, jsou především určité konkrétní vzory, symboly a nápisy. Jejich nejdůležitější součástí bývají obvykle verše (áját) z Koránu, který sám o sobě bývá pokládán za ten nejúčinnější amulet. Mezi „nejsilnější“ součástí Koránu patří súra Otevíratelka Knihy (Fátiha), jež bývala obvykle recitována jako obrana proti „zlému oku“ (tedy uhranutí), Verš Trůnu (ájat al-kursí, 2:255), který je znám rovněž jako „verš utíkání se v ochranu“ či „verš k zapuzení satana“, který zní: „Bůh - není božstva kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani dřímota, ani spánek, Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u Něho přimluvit jinak, než s dovolením Jeho? On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní – On vznešený je a mohutný!“ Mezi oblíbenými texty na amuletech všeho možného druhu zpravidla figurovaly čtyři krátké súry (109, 112, 113 a 114), z nichž ty dvě poslední jsou výstižně nazývány muʻáwidhatáni, „dvě súry utíkání se v ochranu“, a byly považovány za obvzlášť účinné. I některé další koranické verše bývají považovány za mimořádně efektivní, neboť obsahují slovesný kořen š-f-j, který všeobecně naznačuje uzdravení (též prorocká medicína). Kromě koranických veršů se s oblibou používala tzv. Překrásná jména Boží (asmáʼ Alláh al-husná), která ovšem nemohl člověk uvádět libovolně, nýbrž vždy podle jistých, okultními vědami velmi rozebíraných, pravidel. Dalším z důležitých prvků amuletů bývají rovněž záhadná písmena v Koránu (hurúf muqattaʻa), tj. shluky arabských písmen stojících na počátku některých kapitol (súra), jež představují jedno z největších tajemství Písma. Na tomto místě třeba zdůraznit, že jednotlivá písmena arabské abecedy mají jisté numerické hodnoty (viz numerologie) a dříve byla používána i k záznamu číselných hodnot. Tuto jejich vlastnost využívá i častý ústřední prvek talismanu, a to tzv. magický čtverec (wafq), což je diagram (minimálně třikrát tři pole rozsáhlý, ale i mnohem větší), jehož jedinečnost spočívá v tom, že součty všech řádek a sloupců (a většinou i obou diagonál) se shodují. Místo toho, aby tvůrcové amuletů vkládali do uvedených schémat přímo čísla, nahrazovali je zbožnými slovy či formuleni (viz chvalořečná rčení) příslušných numerických hodnot. Tyto metody pro svou matematickou náročnost jen podporovaly elitářství mnoha znalců okultních věd. Talismany však mohly nést rovněž mnohé další symboly. Mezi ty nejoblíbenější patřily pěticípá hvězda, nazývaná jako „Šalomounova pečeť“ (Sulajmán), která údajně poskytovala jejímu majiteli moc nad džinny. Jiné nákresy znázorňovaly lvy či škorpiony, jejichž schopnosti se takto přeneseně měly objevit i v „síle“ použitého talismanu. Některé amulety obsahují též umělé, zcela vymyšlené písmo, které dodávalo „punc učennosti“ jeho autorům. Kombinace jednotlivých prvků amuletů se v průběhu věků měnily a podléhaly přitom, můžeme-li to tak nazvat, i jistým módním trendům. Mezi talismany však patří např. též některé drahé kameny, jež měly své ochranné účinky projevovat třeba v bitvách. Dále můžeme vzpomenout různé nádoby, které byly popsány zbožnými nápisy. Lidé věřili, že voda z nich vypitá má zázračné léčivé účinky (zázraky). Mezi oblíbené vzory amuletů patřila rovněž lidská dlaň (většina muslimů ji nazývá Fátiminou rukou, ale v šíitském – šíʻa – prostředí se často setkáváme i s rukou ʻAbbáse, al-Husajnova strýce, který padl v bitvě u Karbaláʼ). Tyto velmi rozšířené předměty bývají nejčastěji ztvárněny v modré barvě, neboť tato barva, jak tradice velí, odpuzuje džinny a násobí tak moc talismanu. Konečně, za poslední skupinu talismanů můžeme považovat zrcadla (mirʼát), obvykle v kombinaci s magickými nápisy.
Dále k tématu
- Al-Qaradáwí, Júsuf. Povolené a zakázané v Islámu. Přel. Robert Hýsek. Praha: Muslimská obec Praze, 2004;
- Al-Maqrízí, Taqíjuddín Ahmad. Popsání pozoruhodností Egypta. Přel. Bronislav Ostřanský. Praha: Academia, 2012;
- Bahbouh, Charif, a Adéla Provazníková. Arabská astrologie a astronomie: Rukopis knihy o narození a osudu mužů a žen. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2021;
- Schriner, Markus. Talismany a amulety. Přel. Hana Krejčí. Frýdek-Místek: Alpress, 2006.
Viz též: amulety (JKI-I)