paulikiáni (JKI-K)
paulikiáni Sekta p. vznikla v pol. 7. stol. na pomezí Malé Asie, Sýrie a Arménie. P. sami sebe nazývali křesťany, jméno obdrželi pro svou úctu k apoštolu Pavlovi z Tarsu. Uznávali patrně jen Lukášovo evangelium a Pavlovy listy. Od církve se lišili negativním přístupem ke kultu a svátostem, nectili svaté, obrazy ani ostatky. Ortodoxní křesťané je považovali za bludaře, které je třeba přimět k pravé víře. V 9. stol. byli p. vytlačeni do Bulharska a prostřednictvím bogomilů ovlivnili středověké hereze záp. křesťanství.