sekty (JKI-K)
sekty (z lat. secta – směr, [polit.] strana, [fil.] škola; odvozováno od sequor – následuji, nebo seco – dělím) Označení náb. společností, které se více či méně výrazně odlišují učením, organizací a náb. praxí od svého mateřského náboženství či církve. Užívání pojmu s. předpokládá existenci náb. konsensu především ve formě institucionalizovaného náboženství, z jehož hledisek lze s. posuzovat jako nelegitimní či heretické a vůči němuž naopak s. vystupují kriticky. Z tohoto pohledu nemluvíme např. o různých školách a tradicích v hinduismu a buddhismu jako o s., zatímco v islámu nebo křesťanství bývají obvykle nově vzniklé směry spojovány s herezemi. Oproti nim se však s. vyznačují jistým stupněm soc. struktury a separace. Vznik s. může být podmíněn faktory dogmatickými, soc., psych., geografickými; podnět může vyjít i z činnosti výrazné charismatické osobnosti, nejčastěji však působí různé faktory současně. S. může vystupovat jako aktivní opozice vůči institucionalizovanému náboženství nebo se může zcela uzavřít; řada s. vyvíjí svou činnost v konspiraci. V dějinách byla hl. nástrojem církve v boji proti s. exkomunikace a inkvizice; některé s. se však etablovaly ve významné náb. skupiny, pro něž se nyní užívá pojmu denominace. V současnosti se velké církve nesetkávají pouze se s. vzešlými z nich samotných, ale zejm. s novými synkretickými náboženstvími a náb. seskupeními (mormoni, Církev sjednocení), se společnostmi vycházejícími z tradic esoterismu a gnóze (teosofie, hermetismus, okultismus) nebo s hnutími a s., které odrážejí misijní působení jiných svět. náboženství, např. islámu, buddhismu, hinduismu (bahá’ismus, Transcendentální meditace, hnutí Haré Kršna, bhagawanismus ad.). Vznik a činnost s. s kř. kořeny jsou zpravidla spjaty s pluralitním chápáním některých základních teol. problémů, např. parúsie a eschatologie (adventisté sedmého dne, Boží děti), podoby církve a jejího učitelského úřadu (Novoapoštolská církev, Křesťanské sbory, Světová církev boží) nebo s otázkou spásy, resp. individuální spásy (letniční hnutí, scientologie, Křesťanská věda). Rozvoj a činnost moderních s. a náb. hnutí je chráněn novověkým postulátem náb. svobody; vztah k nim ze strany církví, ale i jiných společ. institucí se proto soustřeďuje na odhalování možností dialogu s nimi. U některých destruktivních s. (např. satanismus) je však hlavním problémem poznání a odstraňování sociokulturních příčin jejich vzniku a šíření.