takfír (JKI-I)
takfír (podst. jméno slovesné od kaffara – obvinit z bezvěrectví, označit za káfira) Pojem právní vědy, který byl rozpracován jen okrajově v textech ortodoxního, hanbalovsky orientovaného duchovenstva při polemikách s heretiky (hereze, odpadlictví). Termín oživil až Ibn Tajmíja, jehož učením se v 18. stol. inspirovala wahhábíja, Usuman dan Fodio (fulbské džihády, Sokoto) a výjimečně texty islám. reformismu. Těmito ideovými zdroji se v 2. pol. 20. stol. inspirovaly extrémní proudy islám. fundamentalismu. V současnosti ulamá diskutují, zda a za jakých podmínek má muslim právo obvinit jiného souvěrce z bezvěrectví. Termín t. svou činností znovu oživilo zejm. ilegální Sdružení muslimů (Džamá‘at al-muslimín) v Egyptě 70. let zv. at-takfír wa´l-hidžra.