tikun (JKI-J)
tikun (hebr. náprava) Učení, které v 16. stol. rozvinula skupina kabalistů soustředěných kolem Jicchaka Lurii a působících v galilejském Safedu. Cílem t. je obnova pův. harmonie stvoření, která byla narušena působením zlých sil nazývaných sitra achara (opačná strana), a uspíšení příchodu mesiáše. T. zdůrazňuje aktivní roli Židů při této nápravě světa (tikun olam), která spočívá v plnění ustanovení Tóry (micva), modlitbě a úsilí o kontakt s Bohem pomocí meditací. Pro potřeby t. byly sepsány i speciální liturg. texty pro šabat, pro mystickou půlnoční pobožnost zvanou tikun chacot (půlnoční t., náprava), pro půlnoční pobožnost na Hoša’na raba (Tikun lejl Hoša’na raba) a pro půlnoční pobožnost o svátku Šavu’ot (Tikun lejl Šavu’ot).