trh (Islam)
trh (súq) – prostor k obchodování; nedílná součást islámských měst. Profese proroka Muhammada, tedy obchod, zcela zásadním způsobem předznamenala roli jakou trhy a obchod (ekonomie) měly sehrát ve středověké muslimské společnosti. Pevné spojení života náboženského a hospodářského se ostatně projevovalo již v předislámské Mekce, jež byla významnou obchodní křižovatkou a zároveň centrem řady kultů doby džáhilíje. Spojení mezi náboženstvím a obchodem nachází svůj zřetelný odraz mj. v půdorysu tradičních islámských měst; tržiště bývalo obvykle situováno do okolí hlavní páteční mešity. Při lokalizaci tržišť platívalo, že s hodnotnějším zbožím se obvykle obchodovalo více v centru (např. zlato, parfémy, textil, knihy atd.), zatímco méně hodnotné zboží nebo zboží jehož výroba způsobovala znečištění mělo své místo na okrajích města (např. keramika, koželuhové, různé stavební suroviny atd.). Rozdělení trhů podle jednotlivých komodit není rozhodně islámskou specialitou; obdobný vzor můžeme najít kupříkladu ve středověké byzantské Konstantinopoli atd. Řemeslníci či obchodníci jednotlivých zaměření měli (a dodnes mají) tendenci se shromažďovat podle svého zaměření, a tak vznikaly např. uličky kovotepců, zlatníků, antikvářů apod. Kromě stálých tržišť obvykle situovaných do městských center existovaly rovněž příležitostné trhy, které se obvykle odehrávaly za hranicí městkých sídel. Často se jednalo například o výroční trhy se zvířaty (zejména velbloudy), které se odehrávaly v poušti za městem. Velké trhy se konaly často i v návaznosti na súfijské náboženské svátky, mawlidy, jež měly svou stránku duchovní, avšak i nezanedbatelný, zcela praktický, hospodářský efekt. Obchodníci na cestách mohli využívat služeb institucí, které spojovaly funkci skladiště a stájí pro soumary (přízemí) s ubytováním (horní patra) a obvykle na jejich okrajích se daly pronajmout i místa k obchodování. Tyto stavby se nazývaly karavansaráj (obvykle mimo město, kde hrály rovněž funkci bezpečnostní) či wakála nebo chán (byly součástí městské zástavby). Pořádek na tržištích zajišťoval úředník, zvaný muhtasib, který dohlížel na poctivost obchodování a dodržování správných měr a vah, na což klade důraz již Korán. Muhtasibovi byli v odborných záležitostech nápomocni mistři jednotlivých řemesel (hirfa), zvaní ʻárifové.
Dále k tématu
- Al-Maqrízí, Taqíjuddín Ahmad. Popsání pozoruhodností Egypta. Přel. Bronislav Ostřanský. Praha: Academia, 2012;
- Hattstein, Markus, a Peter Delius, eds. Islám: Umění a architektura. Přel. Klára Ježková, Jan M. Heller. Praha: Slovart, 2006;
- Lewis, Bernard. Dějiny Blízkého výhodu. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
- Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
- O’Kane, Bernard. Poklady islámu: Umělecká sláva muslimského světa. Přel. Dušan Zbavitel, Praha: Knižní klub, 2009.